Vědecký tým Cambridgeské univerzity odhalil v DNA lidských buněk infikovaných koronavirem částice genů samotného viru. Je to zatím nejsilnější indicie, že virus SARS-CoV-2 je schopen otisknout se do naší DNA, dokáže tedy udělat to, čemu se říká reverzní transkripce.

Otisk virů do genomu hostitele není nový objev. Viry do naší DNA pronikají běžně. A je jasné proč. Potřebují ke svému dělení hostitelské buňky, samy se replikovat nedovedou.

Koronaviry nicméně nepatří mezi retroviry, tedy mezi typ virů, které ke svému dělení potřebují vložit svou genetickou informaci do DNA buňky hostitele. Běžně si vystačí bez tohoto mechanismu. Ke svému rozmnožení si potřebují vypůjčit pouze jednodušší buněčné mechanismy bez vlivu na naše DNA.

Alespoň jsme si to mysleli. Donedávna.

Naše geny jsou hřbitovem virových částic

Už v minulosti jsme zjistili, že geny běžných virů se nacházejí v DNA obratlovců, a to včetně člověka. Naše DNA se dá přirovnat ke hřbitovu posetému genetickými částice virů, které kdysi sužovaly naše předky.

Nyní výzkumníci z Cambridge snesli zatím nejsilnější poznatek, který nasvědčuje tomu, že DNA může být ovlivněna i koronavirem SARS-CoV-2.

Tým vedený biomedicínským vědcem Li-kuo Čangem už loni načrtl hypotézu, že také koronavirus, který se rozšířil z čínského Wuchanu, může být schopný otisknout se do naší DNA.

Výzkumníci z Cambridge dospěli k názoru, že přítomnost virových částic SARS-CoV-2 v buňkách spouští vylučování enzymů – bílkovin, které pohánějí většinu biochemických procesů v těle všech živých organismů včetně člověka a bez kterých se zmíněná reverzní transkripce neobejde.

Ne každého však přesvědčili. Teď ale výzkumníci geny viru vložené do lidského DNA odhalili Pomocí tří různých analýz nalezli virové geny v lidském genomu infikovaném v laboratoři.

Další kamínek do mozaiky

Odhaleny byly jen fragmenty virových genů, nikoli kompletní genom jako u retrovirů, přesto je nový objev významný, byť není zatím přesně jasné, co znamená z medicínského hlediska. Je to ale další kamínek do mozaiky poznání koronaviru.

Není jasné, co přesně fragmenty genů viru můžou či nemůžou dělat. Pokud se však zjištění vědců z Cambridge potvrdí, neznamená to, že vložené virové geny jsou v lidských buňkách dědičné. Není ani jasné, zda můžou hrát v buněčném metabolismu nějakou aktivní roli. 

„O tom zatím můžeme jen spekulovat,“ přiznal jeden ze členů výzkumného týmu, biolog Rudolf Jänisch.

Další výzkumy by však mohly zjistit víc. Už starší studie Centra zdravotního výzkumu v texaském Lubbocku však naznačila, že právě otisk koronaviru v našem DNA by mohl být jednou z příčin postcovidového syndromu, dlouhodobě přetrvávajících problémů po vyléčení prvotní infekce.

Nakolik je ale v tomto ohledu nový objev významný, či zda zvyšuje šanci na léčbu, se zatím dá stěží odhadnout.