Někdejší Çatal Höyük se sestával z obytných domů vybudovaných z vepřovic, které stály na uměle vytvořeném opevněném návrší. V době své největší slávy obývalo Çatal Höyük setrvale pět až deset tisíc lidí. Krom zemědělství realizovaném v okolí osady se živili produkcí keramiky a nástrojů z obsidiánu.

Velmi pravděpodobně dovedli slušně i bojovat. V této formě totiž město existovalo po tisíce let. Na svou dobu šlo o impozantní metropoli. Postupem času se však i její čas naplnil. Zhruba 7700 let nazpět ji zřejmě opustili poslední obyvatelé. Přesné důvody nejsou známé. Roli mohla hrát změna klimatu, která učinila oblast hůře obdělávanou. Byl tak čas jít o dům dál. 

Znovu město lidé objevili až v roce 1958. Od té doby pokračuje průzkum někdejšího "ztraceného protoměsta" stále usilovněji. Neomezuje se přitom jenom na archeologické odkrývání lokality, ale i studium artefaktů a ostatků. Nejnovější studie týmu pod vedením Clarka Spencera Larsena si takto posvítila na podmínky, v jakých obyvatelé Catal Höyük žili. A ukázala, že měli podobné problémy, jako další velká lidská sídliště pozdější historie. 

Vyplývá to z analýzy kosterních pozůstatků. Ty dokládají přítomnost bakteriálních patogenů v míře, která nebyla u dřívějších lovců-sběračů žijících v menších komunitách tak markantní. Nejvíce nemocných obyvatel Catal Höyük zřejmě žilo na počátku trvalého osídlení. První dekády historie osady byly zřejmě co do infekčních onemocnění také nejhorší.

V průběhu staletí se problém postupně snížil, dost možná tím, jak obyvatelé zlepšili hygienu anebo původní nejaktivnější přenašeči zemřeli. Nemocnost však nikdy zcela nepoklesla, a ani bez moderní medicíny nemohla. Byl to ale jenom jenom z vícero nešvarů prvního známého města. 

Ostatky obyvatele Çatal Höyük | zdroj: Çatalhöyük Research Project

Předzvěst věcí příštích 

Další studie z minulého měsíce si posvítila na přítomnost střevních parazitů, jejichž stopy je stále možné odhalit v dobových vzorcích lidských výkalů, které na moderní archeology čekaly v některých odhalených jámách. Ty zjevně sloužily jako latríny. A v neposlední řadě jsou dokladem horšího zdraví osadníků i zuby, které se zachovaly. Ty totiž indikují vyšší přítomnost kazů. 

Nešvary pramenily z více faktorů. Strava osadníků byla sice pravidelná, což ve srovnání s dřívějším obdobím lovců-sběračů platilo za jednoznačnou výhodu, ale zároveň byla i mnohem jednotvárnější. Osadníkům se nedostávalo takové pestrosti vitamínů a živin jako menším putovním skupinám lidí. Spolu s tím měla vysoká hustota osídlení i pozitivní vliv na šíření patogenů - a krom přítomnosti mnoha lidí pohromadě jim prospívalo i bydlení s domácími zvířaty. 

Práce dále naznačují, že město nebylo zrovna harmonickým prostředím. Jak lze očekávat od éry, v níž by klidně mohl žít Barbar Conan, obyvatelé Çatal Höyük disponovali překvapivě velkým počtem zlomenin. Lze je samozřejmě přisoudit i jiným skutečnostem (stavební práce), není však vyloučeno, že vyšší hustota obyvatel vedla k častějším potyčkám, zločinu a násilí. 

Vzhledem k proměnám faktorů v průběhu času, zejména s ohledem na klesající přítomnost patogenů, nelze ani jednu z odhalených skutečností označit za důvod zániku Çatal Höyük. Podobné problémy měly města v průběhu celé historie. Mají je i dnes - jenom už tak často nebydlíme v přístřešcích s kozami a vliv patogenů můžeme potlačit moderní medicínou. Çatal Höyük na každý pád předpověděl nejenom to dobré z moderní civilizace, ale i to horší.  Ostatky obyvatele Çatal Höyük | zdroj: Çatalhöyük Research Project

Studie byla publikována v PNAS.