Hluboko pod ledem v Grónsku a Antarktidě nalezli výzkumníci stopy po obrovské sluneční „tsunami“, která v pravěku udeřila na zemskou atmosféru. Jejich objev vyvolává údiv, protože bouře nastala za slunečního minima, tedy v době, kdy by taková událost podle našich poznatků hrozit neměla.

Je to znepokojující zjištění. Tak silná sluneční bouře by v současnosti ochromila naši technologickou civilizaci.

Zemi zasáhla před 9125 lety a vyryla trvalé jizvy do ledu, který zůstal pohřben pod Grónskem a Antarktidou. Při novém zkoumání vzorků ledu vědci zjistili, že dříve neznámá bouře je důsledkem mimořádně silné solární erupce.

Při analýze popisované ve v žurnálu Nature Communications, kterou vedl profesor geologie Raimund Muscheler z univerzity ve švédském městě Lundu, nalezli vědci v ledu a sedimentech radioaktivní izotopy upozorňující na extrémní protonovou smršť ze Slunce. Mohla být až o dva řády intenzivnější než dosud nejsilnější zaznamenané bouře v historii civilizace.

Když světu vládl telegraf...

Sluneční bouři vyvolává mimořádně silný výron koronální hmoty Slunce do prostoru. Odhadovaná síla takové erupce může dosahovat miliard megatun TNT. Pro srovnání: Nejsilnější vodíková puma měla sílu 50 megatun TNT.

Vyvržená sluneční hmota nabitých částic při nárazu na zemskou magnetosféru vykreslí polární září, na kterou je úchvatný pohled. Ale to není jediné, co dnes může způsobit.

Sluneční částice mohou ohrozit astronauty v kosmickém prostoru, kteří nejsou chráněni zemskou magnetosférou – oblastí magnetického vlivu planety, a poškodit či zničit satelity. Velmi silné erupce jsou schopny zkratovat rozvodné sítě a elektroniku na povrchu planety.

Poslední silná erupce, kterou lidstvo zaznamenalo v roce 1859, způsobila kolaps telegrafní sítě. V dnešním elektronikou propleteném světě by její škody byly mnohonásobně větší.

Úder, který bude nečekaný

Podle současných poznatků by taková bouře měla nastat v obdobích, kdy je aktivita Slunce na vrcholu, anebo se mu blíží. Nová studie ovšem naznačuje, že dávná superbouře byla odlišná.

Slunce ve své aktivitě opakuje zhruba jedenáctiletý cyklus, který vyplývá z pohybu hmoty uvnitř hvězdy. Dávná megabouře však vznikla v období slunečního minima, kdy jsou erupce na naší hvězdě méně časté a méně silné.

Autoři proto upozorňují, že ničivé erupce mohou udeřit, když je nejméně čekáme.

„Obrovské sluneční bouře nejsou v současnosti dostatečně zahrnuty do hodnocení rizik. Je nanejvýš důležité analyzovat, co by mohly znamenat pro současné technologie a jak se můžeme chránit,“ cituje web Science Alert profesora Raimunda Muschelera.