Připravuje se první expedice, která bude na naší planetě pátrat po zbytcích mezihvězdného objektu. Její organizátoři popisují své plány ve vědecké databázi ArXiv.

Ohnivá koule nad Pacifikem

Osmého ledna 2014 ozářila ohnivá koule rovníkový Pacifik v oblasti Papuy-Nové Guineje. Za tímto nebeským zábleskem stálo půlmetrové těleso, které obrovskou rychlostí vletělo do zemské atmosféry.

Z analýzy dat později vyplynul vzrušující poznatek: Vesmírný balvan byl mezihvězdným objektem. Tato tělesa putují mezi hvězdami a nejsou k žádné z nich gravitačně vázána.

Objekt o průměru 0,45 metru dostal nezapamatovatelné katalogové jméno CNEOS 2014-01-08. Letěl rychlostí 210 tisíc kilometrů za hodinu, která převyšuje rychlost objektů obíhajících ve sluneční soustavě.

CNEOS 2014-01-08 se tak stal prvním mezihvězdným objektem objektem, který lidé ve sluneční soustavě zaznamenali. Dosud za něj platil objekt Oumuamua – těleso ve tvaru doutníku, které se také pohybovalo příliš rychle na to, aby vzniklo v naší sluneční soustavě.

Bylo zaznamenáno v říjnu 2017 daleko od Země a podle dat americké vesmírné agentury NASA teď opouští sluneční soustavu.

CNEOS 2014-01-08 však soustavu neopustil. Neopustil ani Zemi. Část ho shořela v atmosféře, jeho trosky nejspíš skončily na dně Tichého oceánu.

Skončily? Už tam zůstanou?

Tulák po hvězdách

Ve studii objektu z roku 2019, zveřejněné v dubnu v databázi arXiv, dospěli vědci k závěru, že „rychlost objektu spolu s trajektorií jeho oběžné dráhy naznačují s 99procentní jistotou jeho původ z míst daleko za naší sluneční soustavou – patrně z hustého vnitřního disku Mléčné dráhy“.

Navzdory 99procentní pravděpodobnosti nebyla tato vědecká práce nikdy recenzována ani publikována ve vědeckých časopisech, protože některá data potřebná k ověření jejích výpočtů byla americkou vládou označena za tajná, píše magazín Universe Today.

Zmíněné těleso zachytily špionážní družice, které provozuje americké ministerstvo obrany. A informace z nich jsou tajné. Proto vědci nemohli potvrdit míru chyby v rychlosti ohnivé koule.

Až letos v dubnu experti jejich zjištění dosvědčili. V poznámce sdílené na twitteru generálporučík John E. Shaw, zástupce velitele Vesmírných sil (US Space Command, USSC), upozorňuje, že analýza ohnivé koule z roku 2019 byla „dostatečně přesná, aby potvrdila její mezihvězdnou trajektorii“.

5/ From the @AsteroidWatch tabletop exercise earlier this year, we learned that as long as the simulated asteroid was in the space domain, #USSPACECOM was the supported combatant command within the @DeptofDefense.

— U.S. Space Command (@US_SpaceCom) April 6, 2022

Amir Siraj, astrofyzik z Harvardské univerzity a hlavní autor studie z roku 2019, upozornil, že úlomky meteoroidu, který se před pěti lety vznítil nad Tichým oceánem a vytvořil meteor, patně dopadly do vody a od té doby spočívají na oceánském dně.

Jehla v kupě sena 

Pátrání po částech mezihvězdného objektu se může jevit jako nadlidský úkol. Siraj však konzultuje s odborníky možnost uspořádat expedici, která by se je pokusila nalézt.

Siraj s Avi Loebem, astrofyzikem z Harvardu, se kterým roky spolupracuje, spustili přípravy expedice za zbytky mezihvězdného objektu. Analýzy naznačují, že jim podaří zúžit oblast Tichého oceánu pro pátrání na pouhých 10krát 10 kilometrů.

Pořád to ale bude mnohonásobně obtížnější, než hledat jehlu v kupě sena. Hledání může ale usnadnit to, že meteorit bude magnetický.

„Možnost získat první kus mezihvězdného materiálu je dostatečně vzrušující na to, abychom to zkusili,“ říká astrofyzik Amir Siraj.

S tím se dá souhlasit. Honit se za mezihvězdným objektem ve vesmíru je složitější, a nákladnější než prohledávat oceánské dno.