Když se zhruba před 50 000 až 45 000 lety někteří z prvních lidských migrantů do Evropy setkali s domorodými neandrtálci, často se s nimi křížili.

Analýzy DNA nalezené v lidských fosiliích z té doby – v nejstarších známých lidských pozůstatcích v Evropě – naznačují, že křížení mezi Homo sapiens a neandrtálci, kteří v té době už nastoupili cestu k vyhynutí, bylo častější a začalo dřív, než se dosud předpokládalo.

Stopa z Koněpruských jeskyní

Zmíněný poznatek vyplývá ze porovnání dvou studií, publikovaných v magazínu Nature (tady a zde) a z dalších dat z kosterních ostatků pravěkých lidí.

V první studii je analyzována lebka ženy pojmenované Zlatý kůň, která žila před více než 45 000 lety v Koněpruských jeskyních na území dnešního Českého krasu. Na rekonstrukci genetické informace uložené v DNA, kterou vedl evoluční genetik Kay Prüfer z Institutu Maxe Plancka pro vědu o historii lidstva, se podílel i tým expertů z Národního muzea a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Její výsledek odhalil stopy křížení s neandrtálci. Neandrtálské geny tvořily dvě procenta DNA Zlatého koně.

Ve druhé studii byly zkoumány ostatky tří Homo sapientů objevených v bulharské jeskyni Bacho Kiro. Vzorky jejich DNA byly získány z jednoho zubu a dvojice úlomků kostí. Jejich majitelé žili v období před 43 000 až 46 000 lety, tedy krátce po příchodu Homo sapiens do Evropy.  DNA těchto jedinců obsahovala tři až čtyři procenta neandrtálských genů.

„Všichni lidé z jeskyně Bacho Kiro měli neandrtálské předky, a to nejspíš pět až sedm generací zpátky,“ cituje časopis Science News evolučního genetika Mateju Hajdinjaka z londýnského Institutu Francise Cricka, spoluautora studie.

Fiktivní prehistorické setkání lidí s neandrtálci. | zdroj: Profimedia

Zmíněné ostatky naších předků však nejsou jediné, které obsahují stopy neandrtálské DNA. Do této kategorie patří také kosti muže ze Sibiře žijícího před 40 000 až 45 000 lety, které obsahovaly 2,3 procenta neandrtálských genů.

České a bulharské ostatky jsou ale nejstaršími důkazy o křížení mezi našimi předky a neandrtálci. Z nich je možné usuzovat na to, jak časté bylo.

Neandrtálské DNA v lidech ubylo

Vědcům se podařilo z různých vzorků vytvořit časovou osu toho, kdy naši předci žili a kolik neandertálské DNA jejich ostatky měly.

Nezáleží jen na procentním zastoupení neandrtálských genů. Důležité je i to, jak jsou geny rozloženy. Dlouhé úseky neandrtálské DNA naznačují nedávné příbuzenství, s odstupem dalších generací se rozpadají na úseky kratší.

Genetická analýza umožnila výzkumníkům odhadnout, že první křížení Homo sapiens a Homo Homo neanderthalensis nastalo nejspíš před 60 000 lety mimo Evropu, patrně kdesi na Blízkém východě.

Před tím, než neandrtálci zhruba před 40 000 lety vymřeli, měli naši předci vysoké zastoupení neandrtálské krve. Oba druhy se křížily o tisíce let déle a podstatně častěji, než se donedávna předpokládalo.

Poté však dorazily do Evropy další migrační vlny lidí, kteří neměli s neandrtálci kontakty. Jejich křížení s prvními Evropany rozředilo neandrtálské geny do té podoby, jakou známe dnes.