Výsledkem je kotouč o 10 procent větší než obvykle a zářivější dokonce o 25 procent. Takovému úkazu se říká superúplněk, anebo superměsíc. Vyberte si.

Dva snímky ukazující změny ve zdánlivém průměru úplňku v závislosti na tom, zda se vyskytují v perigeu (nejblíže Zemi, vlevo) nebo apogeu (nejdále od Země, vpravo). Popisky uvádějí datum fotografií, zdánlivou úhlovou velikost (v úhlových minutách a sekundách) a vzdálenost Měsíce od Země v kilometrech. | zdroj: Profimedia

Superúplněk je pozorovatelný celou noc a vyvrcholí v úterý 27. dubna v 5:33 SELČ. V tuto chvíli se bude jevit jako největší, protože bude pro pozorovatele nad horizontem. Dobře pozorovatelný bude superúplněk také v noci z úterka na středu.

Letos mu přeje počasí. Obloha po obě noci bude téměř bezoblačná. Další superúplněk nastane o měsíc později, 26. května. Více superúplňků nám letošek už nenabídne.

Rozdíl ve velikosti kotouče při pozorování Měsíce je způsoben jeho eliptickou drahou, po které obíhá Zemi. Vzdálenost Měsíce od Země při tom kolísá mezi 350 000 a 405 000 kilometry.

Anomalistický Měsíc – doba oběhu přírodní družice Země po eliptické dráze. Přímka spojující perigeum a apogeum (body na dráze, kdy se Měsíc nachází nejblíž k Zemi a nejdál od ní), která se nazývá apsid, se v prostoru stáčí ve směru oběhu. | zdroj: Profimedia

Při úplňku si můžeme uvědomit, jak je Měsíc pro nás důležitý. Obloha bez něj by se výrazně změnila. V noci by pořád byla tma jako za novoluní (novu), kdy Luna nevychází – Slunce svými paprsky zalévá jen její odvrácenou tvář.

Jiné by také bylo klima. Měsíční gravitace zpomaluje rotaci naší planety. Bez ní by se Země otáčela rychleji, počasí by bylo divočejší, vanuly by silnější větry a také rozdíly teplot by byly výraznější.

Bez přirozené družice Země by mořský příliv a odliv téměř neexistoval. Moře a oceány by se jen tiše vlnily. Neexistovaly by plochy na mořských březích, které část dne zůstávají suché a část dne bývají zase zalité vodou.

Právě v těchto místech se přitom v pradávné minulosti Země začaly objevovat první zárodky života vycházejícího z moře. Takže vlastně můžeme Měsíci poděkovat za svou existenci.

(Následující galerie nabízí pohledy na superměsíc 26. a 27. dubna 2021 z různých míst Země:)

A jak jsme k životadárnému Měsíci vlastně přišli?

Většina astrovědců zastává teorii Velkého impaktu (The Giant Impact Formation, nebo také Big Splash). Mladá Země se podle ní před 4,510 až 4,425 miliardy let srazila s protoplanetou nazvanou Theia o velikosti Marsu a hmotnosti 66×1019 až 84×1019 tun, což je 11 až 14 procent hmotnosti Země.

Povrch obou těles se při nárazu zahřál a horniny se roztavily. Povrchový materiál obou těles byl vymrštěn do vesmíru. Mračna hornin s vyvrženými úlomky vytvořila na oběžné dráze kolem Země prstenec, která se nabaloval na největší horninu – až vznikl Měsíc.