Vesmír je chladný. Velmi chladný. Průměrná teplota prázdných končin vesmíru je -270,42 stupně Celsia, což se blíží absolutní nule, při které se zastavuje tepelný pohyb částic a která má hodnotu -273,15 stupně.

Ve vesmíru, a tedy také v naší Sluneční soustavě, absolutní nulu „kazí“ prolétající kosmické záření. Samotný „prázdný prostor“ ve skutečnosti zcela prázdný není. Je ale chladnější než třeba planety, měsíce nebo asteroidy, protože v něm není téměř nic, co by pohlcovalo energii ze Slunce

Na kterých tělesech Sluneční soustavy je tedy nejchladněji? Kde jsme nejblíž absolutní nule?

Planetární vědci Patrick O'Brien a Shane Byrne z Arizonské univerzity předpokládají, že nejchladnějšími místy mohou být už miliardy let „dvojitě zastíněné“ měsíční krátery (tady), které, poměřováno vesmírnými měřítky, máme na dosah ruky. Od Země je dělí jen 363 tisíc až 405 tisíc kilometrů.

Jsou to krátery zastíněné nejen před přímým slunečním svitem, ale také před sekundárními zdroji tepla, kterými jsou sluneční záření odražené od blízkých osvětlených oblastí a tepelné záření vyzařované z těchto povrchů.

Krátery se nacházejí především v polárních oblastech Měsíce. Teplota v nich dosahuje -248,15 stupně Celsia, což naznačila data sondy americké vesmírné agentury NASA Lunar Reconnaissance Orbiter, v roce 2009.

Chladnější než mráz z Kremlu

Někteří vědci jsou vůči závěrům O'Briena a Byrnea skeptičtí – zastíněné části Měsíce podle nich vskutku mohou být nejchladnější ve vnitřní části Sluneční soustavy, ale v části vnější budou existovat chladnější oblasti.

Mohla by to být místa na malých planetkách v Oortově oblaku, tedy v hypotetickém mraku smetí na periferii soustavy. Podle studie astrovědců ze Severozápadní univerzity v Illinois (zde) by teplota na nich mohla klesat až k -268,15 stupňům Celsia, tedy o 20 stupňů níž než v nejmrazivějších končinách Měsíce.

A pokud bychom vyrazili mimo naši soustavu, nejchladnější známé místo vesmíru bychom mohli nalézt v mlhovině Bumerang. Ta je od Země vzdálená zhruba 5000 světelných let. Vědci předpokládají, že tamní teplota musí být nižší než -271 stupňů Celsia, což je pouhé dva stupně nad absolutní nulou. To hlavní, co mlhovinu „zahřívá“, je reliktní záření, tedy záření na pozadí celého vesmíru.

Jak se měří teplota ve vesmíru

Zbývá vysvětlit, jak mohou vědci zjišťovat teplotu vzdálených míst ve vesmíru.

Nepotřebují k tomu teploměr. Vše objasňuje Ian Crawford, profesor planetární vědy a astrobiologie na Birkbeckově univerzitě v Londýně. „Teplotu můžeme měřit pozorováním intenzity infračerveného a mikrovlnného záření vyzařovaného z povrchu. Pokud taková měření neexistují, lze teplotu odhadnout na základě množství slunečního záření, které na ně dopadá,“ cituje Crafworda Live Science.

A pro srovnání: Nejnižší zaznamenaná teplota na Zemi patří ruské stanici Vostok na Antarktidě, kde 21. července 1981 teploměr ukázal -89,2 °C. Proti podmínkám jinde v kosmu to je horká lázeň.