Nedostatek kyslíku a nízké teploty jsou limitující pro život ve vyšších nadmořských výškách. I dnes, kdy máme po ruce moderní techniku, žije drtivá většina lidské populace ve výškách nepříliš vzdálených od hladiny moře.

Před 45 tisíci lety však skupinu našich předků obývajících dnešní Etiopii cosi donutilo opustit prostředí nížin a obývat oblasti položené 4000 metrů nad mořem.

Žili v nich po tisíce let. Jaký problém mohl ale naše předky vyhnat tak vysoko na tak dlouhou dobu?

Sídliště s výhledem

Prostřední doba kamenná byla na území dnešní Etiopie složitým obdobím. Tým archeologů pod vedením Götze Ossendorfa nyní přináší důkazy o tom, že část tamních obyvatel jim čelila tím, že přesídlila vysoko do hor dnešního Národního parku Bale Mountains.

Dokládají to jejich vykopávky u skalnatého útvaru Fincha Habera, umístěného zhruba 4000 metrů nad hladinou moře.

Dnes je tato oblast prakticky neobývaná kromě návštěv archeologů a občasných skupin domorodých pastevců žijících o něco níže. Třicet až pětačtyřicet milénií nazpět tam však žila rozsáhlá komunita pravěkých "alpinistů".

Vědci na to usuzují z bohatých objevů kamenných artefaktů, střepů dobové keramiky, fragmentů kostí hlodavců, pštrosích vajec, skleněných korálů a... podle slov výzkumníků i "masivního množství lidských exkrementů".

Fragmenty kostí nalezené ve vysokohorském prostředí Etiopie | zdroj: Archiv Götze Ossendorfa

To vše dokládá poměrně dlouhé obývání oblasti. Místní lidé se zřejmě živili obřím hlodavcem hlodounem velkým a přilepšovali si pštrosími produkty. Jak si můžou vědci být jistí datováním objevu?

Radiokarbonové datování určilo věk artefaktů na 47 a 31 tisíc let. A právě to zřejmě napomáhá vysvětlit důvod, kvůli němuž osadními pláchli z nížin do nehostinného prostředí vyšší nadmořské výšky. Důvodem byl paradoxně zřejmě přebytek vody.

Fontána života

Jak jsme zmínili, tou dobou rovněž ve tamních končinách počínal konec poslední doby ledové, a tající ledovce skýtaly kořist líbeznější než prostředí nížin. Přímo v sousedství Fincha Habera se nacházel rozměrný ledovec, který byl spolehlivým zdrojem pitné vody.

Sekundárním důkazem pro tuto skutečnost je i místní biom hmyzu závislý na vlhkém prostředí. Obývání regionu nebylo ojedinělým výstupem. Fincha Habera zřejmě sloužila opakovanému obývání po několik tisíc let.

Lidé tam neměli trvalé sídlo, ale klasické přechodné sídliště, které osadníci zřejmě nesčetněkrát opustili, aby se do něj později zase v nesčetněkrát vrátili. Fincha Habera byla zřejmě jakýmsi odpočívadlem mezi cestami do nížin. Kromě vody přechodným obyvatelům posloužila i pro výrobu kamenných nástrojů.

Ačkoliv v paleolitu lidé Fincha Habera nadobro opustili před 30 milénii, před deseti tisíci lety na počátku neolitu tam zase na krátký čas zavítali. Bale Mountains nicméně nebyly do modernější historie osídleny hustě, první moderní písemná zmínka zdejší populace pastevců sahá až do 50. let minulého století.

Čím více se věci mění...

Ani pradávní obyvatelé Fincha Habera však nejsou nejstarším dochovaným důkazem o tom, že naši předci dovedli žit ve vysoké výšce. Tento prim zřejmě patří skupině Denisovanů, kteří před 160 tisíci lety obývali hranu Tibetské náhorní plošiny.

Denisované byli však předchůdci Homo sapiens, technicky vzato tak etiopská osada stále platí za "nejstarší lidskou". 

Právě Tibet je stále po boku And držitelem rekordu za nejvýše osídlené moderní "aglomerace". Nejvíce položeným městem je dnes zřejmě La Rinconada v Peru. Ve výšce víc jak 5000 metrů jej obývá kolem 50 tisíc lidí.

Stále tak platí, že většina lidské populace volí život podstatně níž. Od dob paleolitu se toho zase tolik nezměnilo...

Je pravděpodobné, že vysokohorských kmenů mohlo být v minulosti daleko více – jenom jsme doklady o jejich životě zatím neobjevili. Podobná proměnná je však věčným břemenem archeologie.

Studie byla publikována v časopisu Science.