Oheň plenící České Švýcarsko je nejrozsáhlejším lesním požárem, který kdy Česko zasáhl. Ukazuje děsivou sílu živlu. Zatím zachvátil na tisíc hektarů. 

Nahlíženo z Česka, mohou být jeho dopady v oblasti jedinečných skalních věží, roklí a bran ohromné a skličující. Ve srovnání s jinými požáry v lidských dějinách však bude jen titěrnou epizodou.

V novodobé historii zasáhlo Zemi několik ‚megapožárů‘. Za největší je pokládán požár Sibiře v roce 1915 způsobený dlouhým obdobím sucha. Řádil od Uralu až po centrální Sibiř a za oběť mu padl les na ploše téměř milion kilometrů čtverečních.

Ani tento gigantický požár však nesnese srovnání s globální pravěkou katastrofou. Byla jí apokalyptická ohnivá bouře, která se přes Zemi prohnala před 12 800 lety. Živel postupně pokryl skoro 10 procent zemské pevniny a vyvolal malou dobu ledovou.

Zápalné bomby z vesmíru

Na vrchol globálního spalování biomasy v této době ukazují mimo jiné analýzy dřevěného uhlí a sazí ze 152 sedimentů. Ve studii zveřejněné v Journal of Geology (tady a zde) vědci rozvíjejí hypotézu, že za ohnivou bouří stály hořící úlomky komety, která před svým rozpadem měla v průměru kolem 100 kilometrů.

„Řada různých chemických signatur jako oxid uhličitý, dusičnan, čpavek a další naznačuje, že téměř deset procent zemské pevniny, což je víc než deset milionů čtverečních kilometrů, bylo pohlceno požáry. Hypotézou, kterou zastáváme a ke které jsme snesli další indicie, je, že tuto událost vyvolal dopad úlomků komety, která se rozpadla ve vesmíru, ještě před vstupem do atmosféry,“ řekl magazínu Science Alert fyzik Adrian Melott z Kansaské univerzity, který je spoluautorem studie popisující katastrofickou událost.

V té době končila poslední (velká) doba ledová, pevninské ledovce ustupovaly a teploty rostly. Mračna z požárů však tento vývoj zvrátila, zakryla oblohu a spustila (malou) dobu ledovou, která ochladila planetu na dalších tisíc let.

Teplota se tehdy snížila o dva až čtyři stupně Celsia, nad severním Atlantikem dokonce o víc než pět stupňů. Ustupující ledovce se začaly znovu zvětšovat, rostliny hynuly, ubylo zdrojů potravy a lidská populace se patrně zmenšila.

„Naše výpočty naznačují, že dopad poškodil ozonovou vrstvu, což mohlo způsobit nárůst rakoviny kůže a vyvolat další neblahé dopady na lidské zdraví,“ upozornil profesor Melott.

Stopy dusivé pohromy

Nahlédnout zpět do dusivých požárů a klimatických změn, které vyvolaly, umožnilo vědcům velké množství geochemických a izotopových markerů (identifikačních znaků) z více než 170 míst po celém světě. Sbíral je tým 24 expertů.

Vědci ze sedimentů zjistili zvýšené koncentrace látek, které jsou obvyklé v místech, kde hoří hodně biomasy, například amonia a dusičnanů. Jedna z popisovaných analýz se týkala složení pylů, které naznačovalo, že borové lesy byly náhle vypáleny a nahrazeny topoly a obdobnými stromy, jimž se daří zapouštět kořeny v neúrodné sežehnuté půdě.

Jiná analýza ukázala na vysoké koncentrace platiny, často se vyskytující v asteroidech a kometách, i stopy materiálů tavících se při extrémně vysokých teplotách

Hypotéza podepřená indiciemi

Dosud bylo ochlazení v období nazývaném mladší dryas připisováno měnícím se oceánským proudům. A mnozí vědci tento výklad zastávají dodnes. Připouští to i profesor Melott.

„Ne každý souhlasí s tím, že data ukazují na zásah komety, ale naše komplexní vědecká práce nabízí pro takovou hypotézu mnoho indicií,“ cituje Science Alert Adriana Melotta, spoluautora studie o spojitosti ohnivých bouří a komety ve starověku.