V posledních 550 milionech let postihlo naši planetu pět masových vymírání. Patří mezi ně vymírání na přelomu křídy a třetihor před 66 miliony let.

Klíčovou roli v něm hrál dopad asteroidu (podle některých hypotéz komety) Chicxulub do oblasti Mexického zálivu. Rázová vlna, ohnivá smršť a tsunami změnily povrch Země k nepoznání.

Na Zemi panovaly výrazné výkyvy podnebí způsobené velkým množstvím skleníkových plynů a jemného popílku v ovzduší. Chladnou a temnou „nukleární zimu“ tehdy vystřídalo několik extrémně teplých desetiletí.

Kromě řady rostlin, bezobratlých, savců či ptáků a všech mořských či létajících plazů vyhynuli především všichni neptačí dinosauři – do té doby neohrožení vládci planety.

Celkem z povrchu Země zmizelo 75 procent všech druhů!

A jak se pozemské ekosystémy z úderu vesmírného kolosu vzpamatovaly?

Až donedávna jsme na to neznali odpověď. První statisíce třetihorních let dost dobře nezachycovala žádná známá naleziště. Naštěstí však před několika lety v americkém Coloradu paleontologové narazili na horninové souvrství, které mapuje přelom druhohor a třetihor až s kronikářskou přesností.

Ilustrace vesmírné skály letící zemskou atmosférou. Drobní savci purgatoriusové se utíkají schovat do nory, zatím obří hadrosauři zůstávají na povrchu bez možnosti úkrytu. | zdroj: Profimedia

Díky vrstvám sopečného popela, magneticky orientovaným horninám, pylu rostlin a kostem obratlovců se jim usazeniny podařilo přesně datovat. Ve studii publikované v žurnálu Science popisují, jak se vyvíjela situace v posledních 100 tisících letech křídy a prvním milionu let třetihor v jemném detailu.

Přežili jen ‚malíčci‘

V souladu se všeobecným očekáváním mizí na přelomu křídy a třetihor kromě dinosaurů i největší, zhruba šestikiloví, zástupci savců. Po dopadu asteroidu se krajinou proháněli jen tvorové o velikosti myší či maximálně potkanů.

Nemůžeme samozřejmě vyloučit, že někde přežili i někteří z větších savců. Pravděpodobné to ale není. Výrazně zasaženy byly zdroje jejich potravy – rostliny.

Už nějakou dobu je známo, že těsně po vymírání na přelomu křídy a třetihor téměř zmizely lesy. Země se stala na tisíce let planetou kapradin. Podobné změny jsou typické pro vypálená, zdevastovaná území.

Drobný savec obývající nehostinnou planetu v době masového vymírání na přelomu křídy a třetihor. | zdroj: Profimedia

Dosud se nám sice nepoštěstilo studovat dopady meteoru na rozsáhlé lesní ekosystémy, podobnou změnu bychom nejspíš instinktivně čekali i dnes. Podle nových objevů ale vymřelé dřeviny představovaly jen špičku ledovce.

Druhová bohatost krytosemenných rostlin jako celku se během katastrofy snížila více než o polovinu. Vyšší rostliny tak musely začít svou cestu za ovládnutím kontinentů nanovo.

Savci rostli jako z vody

V prvních statisících let po katastrofě převažovaly rostliny s rychlým růstem. Časem začaly kapradiny doplňovat palmy a byliny. Zhruba 100 tisíc let po dopadu vesmírné skály potom dosáhli savci maximální velikosti, jakou vykazovali před hromadným vymíráním – tedy šest kilogramů.

Do stejné doby můžeme podle autorů studie datovat konec postkatastrofického období celkového rozvratu a začátek obnovy suchozemských ekosystémů provázený mimo jiné růstem druhové bohatosti, velikosti a specializovanosti savců.

Zhruba 300 tisíc let po hromadném vymírání rozmanitost vyšších rostlin přesáhla tu třetihorní. Radikální průřez očividně této rychle se rozvíjející skupině v delším časovém měřítku spíše pomohl.

Nastal rozkvět ořešákovitých, které patrně do obnovujících se ekosystémů přinesly nové zdroje potravy. V souladu s tím ve stejné době stoupla maximální hmotnost savců zhruba na 25 kilogramů.

Z nočních a podzemních hmyzožravých či potravně nespecializovaných exotů, kteří za vlády dinosaurů museli obsazovat různé okrajové ekologické strategie, se začali vyvíjet býložravci a masožravci. S každým uplynulým statisícem let se navíc druhy obratlovců přítomné v různých prostředích začaly více odlišovat a specializovat.

Ještě vydatnější zdroj potravy se objevil 700 tisíc let po katastrofě. Byly jím bobovité rostliny. Skupina, do které dnes spadá třeba hrách nebo fazole, podle všeho vznikla v Americe a odtud se rozšířila do zbytku světa. S tím stoupla hmotnost savců na víc než 50 kilogramů

Kdo se rychle množí…

Zmíněná studie potvrdila, že hromadná vymírání následují období rozpadu zavedených ekosystémů a provází je nástup živočichů s malou velikostí těla a rychlým stylem života (množení). Pouze ty jsou schopné přežít za krizových podmínek.

Postkatastrofické období trvá zhruba 100 tisíc let. Po něm následuje delší epocha všeobecné obnovy.

Do normálních kolejí se život vrací zhruba za 300 tisíc let po katastrofě. Další, možná až miliony let ale trvá, než život dosáhne stejné bohatosti druhů a způsobů života před vymíráním.

Úzce přitom souvisí změny klimatu, rozvoj rostlin a živočichů. Tvář planety však už nikdy nenabyde stejné podoby. Jasným důkazem je vymření dinosaurů a jejich nahrazení savci a ptáky.