Sníst nebo být sněden. To je jedno ze základních přikázání matky přírody. Každý potřebuje jíst a každý může být sněden.

Každé pravidlo však může mít výjimky a dosud neexistovaly žádné důkazy o tom, že by si některý organismus dal k večeři viry – že by pohlcoval a trávil částice virů a získávala z nich živiny.

Nový výzkum však naznačuje, že ani tito buněční cizopasníci nemusí stát mimo potravní řetězec a mohou být použity jiným druhem jako zdroj živin.

Co prozradily geny

Tým amerických a španělských vědců objevil první bakterii, která se živí virovými částicemi (viriony).

Výzkumníci analyzovali DNA u skoro 1700 buněk planktonu různého původu. Některé vzorky souborů pasivně se vznášejících mikroskopických organismů měly svůj domov ve Středomoří, jiné ve vodách amerického státu Maine.

Rozbor genomu ukázal, že většina byla vlastní samotnému planktonu. Část nicméně pocházela z bakterií, kterými se plankton živí. Sekvence genů si buňky planktonu jednoduše vysbíraly ze své potravy.

V genomu planktonu nebylo zanedbatelné ani DNA virů, ačkoli ho vědci nalezli výrazně méně. Obecně se nicméně předpokládá, že buňky i viry si pravidelně vyměňují některé geny během virové infekce. Tato výměnu se uskutečňuje bez konzumace.

U několika mikroorganismů ze vzorků z Maine – jednobuněčných choanoflagelát (tubének) žijících v koloniích – však výzkumníci zjistili zvláštní věc. V jejich DNA se nenacházela ani stopa po bakteriálních genech. To naznačuje, že buňky planktonu se nemůžou živit pouze bakteriemi, musí živiny získávat z něčeho jiného.

Z čeho? Odpověď naznačil objev sekvencí genů pocházejících z virů.

Jak chutná virus?

Pravda, viry a mikroorganismy si můžou předávat geny už při pouhé infekci. Při ní si však půjčují jen několik náhodných genů. Delší šňůra virové sekvence, kterou tentokrát výzkumníci objevili, naznačuje jiný původ – ten, že se plankton viry živí.

Viry jsou bohaté na fosfor a dusík a mohou být doplňkem stravy bohaté na uhlík, která by mohla zahrnovat buněčnou kořist nebo mořské koloidy bohaté na uhlík, řekl k tomuto poznatku vedoucí studie, bioložka Julia Brownová z Laboratoře Bigelow pro oceánské vědy v americkém státu Maine. 

Indicie, že viry slouží jako zdroj živin nejsou zatím neprůstřelné, vypadají však přesvědčivě. Problém s jevy mikrosvěta je ten, že i když je máme doslova před očima, špatně se nám se nám rozeznávají detaily.

Pokud nicméně uvážíme, že viry jsou v přírodě prakticky všudypřítomné, bylo by překvapivé, kdyby nějakému organismu nechutnaly, kdyby mu nesloužily jako zdroj živin. Výzkum vědců z Maine je v tomto ohledu prvním krokem k dalšímu zjišťování, kdo virům oplácí jejich parazitický způsob života.

(Studie byla publikována v žurnálu Frontiers in Microbiology.)