Obnovení vyhubených virů: Nepřiměřený risk, nebo nové obzory?

- Člověk autor: Jan Toman

Vyhubení pravých neštovic stálo miliardy dolarů a lidstvu zabralo několik desetiletí. Obnovit toto onemocnění ale možná brzy dokáže průměrný laborant za pár tisíc dolarů. Letošní objev pořádně zčeřil už tak bouřlivé vody výzkumu virových patogenů. Jaká jsou rizika moderních molekulárně-biologických metod? A jak by se k jejich kontrole měly postavit státy a mezinárodní instituce?

Laborant s variola virem k výrobě očkování. Ilustrační snímek

Laborant s variola virem k výrobě očkování. Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Když lidé spojeným úsilím a důkladnou vakcinací v 80. letech 20. století vyhubili pravé neštovice, mnoho komentátorů tuto metu označilo za jeden z největších úspěchů moderní vědy. Poslední vzorky smrtícího viru byly za nejpřísnějších podmínek staženy do dvou střežených laboratoří – amerického centra pro kontrolu a prevenci nemocí v Atlantě a moskevského centra pro výzkum virů, odkud se později dostaly až do odlehlého virologického a biotechnologického centra v Novosibirsku.

Od té doby neuplynul den, aby se do sebe nepustili zastánci dvou protichůdných linií. Výzkumníci a aktivisté první skupiny tlačili na kompletní zničení všech zbývajících vzorků s argumentem, že riziko zneužití viru nebo i pouhé nehody je až příliš vysoké. Zastánci opačného přístupu naopak obhajovali názor, že výzkum viru, třebaže smrtícího, nám může poskytnout klíčové poznatky pro boj s podobnými patogeny v budoucnosti.

Jak už to ale chodí, technický pokrok nebral na lidské diskuse žádné ohledy. Dosud nepublikovaný, ale již představený výzkum kanadských vědců demonstroval, že podobné viry dnes lze s pomocí molekulárně-biologických technik a kusů genetické informace objednané z internetu sestavit bez problémů i v průměrné laboratoři.

Virus vyrobený "na koleni"

Jak by se ale měli chovat výzkumníci v době, kdy půjde sestavit biologické zbraně "na koleni"? A neměly by se státy a mezinárodní organizace vzhledem k čím dál jednodušší syntéze virů přesměrovat z cenzury publikací na kontrolu samotných pokusů o tvorbu patogenů?

Tým pod vedením kanadského virologa Davida Evanse nesestavil přímo nebezpečný virus pravých neštovic – na to by ostatně nikdy nedostal peníze, nehledě na kanadské zákony a mezinárodní smlouvy. Vytvořené virové částice náležely příbuznému, méně nebezpečnému a pravděpodobně rovněž vyhubenému druhu neštovic, který napadal koně.

Z teoretického hlediska se vlastně o žádný velký průlom nejedná. Objednávku přesně vymezených úseků DNA umožňují různé specializované biotechnologické firmy už delší dobu a jejich sestavení ve funkční virové partikule také není nic nového. Podobnou techniku jako David Evans použili virologové prvně již v roce 2002. A další týmy dokázaly sestavit jednoduché viry i z daleko menších komponent.

Průlom, ke kterému nemělo nikdy dojít?

Nikomu se ale dosud nepovedlo sestavit tak komplexní virus podobně blízký některému z nebezpečných lidských patogenů. Dosud se o podobné možnosti vždy jen mluvilo – část výzkumníků ji dokonce veřejně zpochybňovala. Od letošního roku je však jasné, že vzkříšení pravých neštovic by bylo nejen možné, ale také relativně lehké.

Úspěch, o kterém výzkumníci poprvé informovali minulý rok na setkání světové zdravotnické organizace, vyvolal ostře protichůdné reakce. Někteří vědci tvrdí, že k němu nikdy nemělo dojít. Pravidla aplikovaná na publikaci výsledků podobných výzkumů jsou navíc tak přísná, že jej kvůli souvisejícím problémům zatím odmítly publikovat dva přední vědecké žurnály.

Většina badatelů však přiznává, že kanadští výzkumníci pouze upozornili na to, že džin z lampy už dávno unikl. Kdyby nějací teroristé opravdu chtěli vzkřísit virus neštovic, budou se pramálo ohlížet na omezení uplatňovaná u vědeckých publikací. Daleko důležitější jsou v tomto ohledu omezení aplikovaná na financování a kontrolu podobných pokusů. Včetně důkladné kontroly toho, jaké úseky genetické informace si kdo od biotechnologických firem objednává.

Už dnes mezinárodní zdravotnická organizace neumožňuje výzkumy, ve kterých by bylo obnoveno více než 20 procent genomu pravých neštovic. Americká vláda má seznam vyhubených patogenů, jejichž výzkum zvláště kontroluje. A třeba zmínění Kanaďané bedlivě kontrolují každý výzkum, který může přispět k obnovení vyhubených patogenů. Podobné procedury nyní pravděpodobně ještě nabudou na důležitosti.

Výzkum vyhubených patogenů ovšem zdaleka nepřináší jen rizika. Už dnes se například mluví o tom, že virus koňských neštovic možná umožní výrobu účinnějších a bezpečnějších vakcín na pravé i dětské neštovice. Rovněž by mohl pomoci vystopovat původ první vakcíny na pravé neštovice, neškodného kmene viru, který možná nebyl odvozen od kravských neštovic, jak se obecně soudí, ale právě od koňských. Překotný vývoj molekulárně-biologických metod a jejich aplikace v obnovování již vyhubených patogenů však jistě vybízejí k opatrnosti.

Tagy: nemoci a nákazy lékařský výzkum zdraví a životní styl věda a poznání viry vědecký výzkum a studie mikrobiologie

Zdroje: news.sciencemag.org,Vlastní