Antibiotická rezistence, tedy odolnost bakterií vůči antibiotikům, znepokojuje lékaře už mnoho let. A jejich obavy jsou oprávněné. Tyto bakterie čím dál víc komplikují léčbu pacientů. 

Nová studie vědeckého týmu Washingtonské univerzity publikovaná v žurnálu The Lancet upozorňuje, že odolné bakterie jsou v současnosti už třetí nejčastější příčinou úmrtí na světě.

Výzkumníci ve studii analyzovali data z roku 2019, tedy z doby před příchodem covidové pandemie. Vyplynulo z nich, že antibiotická rezistence byla přímo zodpovědná za 1,27 milionu úmrtí na celém světě a souvisela s 3,68 milionu úmrtí.

Víc úmrtí způsobily už jen tradiční zabijáci moderního světa – mrtvice a srdeční choroby. Za rezistencí zůstává i covid, který za sebou zanechal víc než pět milionů mrtvých – za dva roky.

Z dat také vyplývá, že rezistence narůstá rychleji, než se dosud předpokládalo. „Předchozí odhady předpovídaly do roku 2050 na deset milionů úmrtí ročně v důsledku rezistence bakterií. Nyní ale víme, že tohle číslo můžeme dosáhnout dřív, než jsme si donedávna mysleli,“ píše ve zprávě k výzkumu jeho spoluautor, lékařský ekonom Chris Murray z Washingtonské univerzity. „Chceme-li si udržet náskok v závodě s rezistencí, musíme nové údaje využít ke korekci našich postupů,“ upozorňuje.

Evoluční závody

Zvyšující se odolnost bakterií proti antibiotikům je sama o sobě přirozený jev – bakterie se přizpůsobovaly antibiotickým látkám už dávno před tím, než vůbec vznikl člověk.

Rychlost evoluce je ale podmíněná tím, jak často jsou bakterie takovým látkám vystaveny. Zatímco dřív se bakterie potkaly s plísněmi obsahujícími některá antibiotika spíš nahodile, od poloviny dvacátého století, kdy lidstvo pochopilo sílu antibiotik, začal boj s bakteriemi ve velkém.

Už sám objevitel antibiotik Alexander Fleming přitom v roce 1945 varoval, že zákony evoluce a tlak na selekci povedou k nižší účinnosti antibiotik.

Zvyšování odolnosti bakterií vůči antibiotikům má řadu způsobů, ale jeho princip nejlépe ukazuje studie z loňského března, která popsala, že některé z bakterií C. crescentus umí zmenšit svůj objem, takže bakterie se srazí s menším počtem pro ni ničivých antibiotik. Jiné bakterie zase antibiotikům lépe odolávají tím způsobem, že zmenšují otvory, kterými mohou menší molekuly antibiotik vniknout do jejich těla.

Takové anatomické proměny u bakterií nastávají nahodilými mutacemi DNA. Když ale antibiotika vybijí všechny bakterie, které nemají tato „vylepšení“, vede to nakonec k tomu, že „vylepšené bakterie“ se mohou rozmnožit v takovém počtu, který původní populaci obnoví.

Tentokrát však jejich nová populace odolává lékům, které skoro vyhubily původní bacily. (Také proto u antibiotických léčiv vždy platí, že léky je třeba dobrat do konce.)

Bakterie jsou rychlejší

Antibiotická rezistence je v současnosti palčivý problém medicíny. Snižováním účinnosti antibiotik a vítězstvím bakterií by však boj neměl skončit. Objevují se antibiotika nová, popřípadě kombinace těch existujících, které stále mohou s bakteriemi úspěšně bojovat. Jenže tempo těchto inovací je příliš pomalé, varují autoři studie.

„Nabídka klinických antibiotik je příliš malá na to, aby dokázala řešit rostoucí výskyt a šíření antibiotické rezistence,“ upozorňují vědci v žurnálu The Lancet.