Vás pes je ostražitý, věnuje vám pozornost. Určitě jste si povšimli, že se někdy snaží odhadnout vaše záměry, že se pokouší číst vaše myšlenky.

Mnohdy se mu to daří. Dokonce líp, než byste předpokládali.

Člověk, pes a přepážka

Studie zvířecích psychologů z Německa, publikovaná v odborném časopisu Nature, ukázala, že psi rozeznají, kdy jim člověk chce, anebo nechce vyjít vstříc.

Výzkumníci zkoumali chování šesti desítek psů. V experimentu podávali psům pamlsky otvorem v rozměrné průhledné přepážce, aby jim zvířata viděla do tváře a mohla sledovat jejich pohyby.

Ve druhém scénáři jim jedna z výzkumnic pokrm nabídla, ale s očividným záměrem ho nakonec nepodala, upustila ho na zem.

Ve třetím scénáři žena předstírala, že se pokouší pamlsek podat, ale „omylem“ jí vypadl z ruky, než ho stačila protáhnout otvorem. A konečně, ve čtvrtém scénáři, vědkyně „nemohla“ pamlsek dostat přes otvor.

Vědci přitom pozorovali, jak psi budou na každý scénář reagovat. Zajímalo je, zda rozeznají, záměr člověka neodměnit je pamlskem (druhý scénář) od chování, kdy je člověk odměnit chce (třetí a čtvrtý fingovaný scénář), ale nepovede se mu to.

Vědcům k tomu posloužilo uspořádání místnosti, ve které se pokus uskutečnil. Psi měli možnost přepážku obejít, a tak se dostat k místu, kde odměna upadla na zem.

„Pokud jsou psi skutečně schopni připsat lidem úmysl, očekávali bychom, že budou projevovat různé reakce mezi tím, kdy jim člověk nepodá pamlsek záměrně, nebo jen neúmyslně, “ řekla o předpokladu, který vědce vedl k popsaným scénářům, vedoucí experimentu Juliane Bräuerová z Institutu Maxe Plancka.

Vědci připouštěli, že psi by mohli rovnou bez otálení přepážku obejít, a tak získat pamlsek. Avšak předpověděli, že to udělají pouze v případě, kdy jim byl pamlsek odepřen záměrně.

V opačném případě vyčkají a je jasné proč. Mohou přece očekávat, že jim experimentátorka odměnu podá při opakovaném pokusu.

Neochotná, nebo jen nešikovná?

A jak to dopadlo? Přesně podle očekávání výzkumníků. Ve třetím a čtvrtém scénáři psi na nic nečekali a okamžitě stěnu obešli. Ve druhém scénáři s tím však otáleli.

Z toho je patrné, že pes dokáže rozlišit, kdy ho člověk neodměnil úmyslně, a kdy neúmyslně – kdy mají co do činění s neochotným člověkem, nebo nešikou.

Někteří ze psů si přitom ve druhém scénáři sedli nebo lehli.  To je typický projev, kterým se pes snaží uklidnit člověka, v tomto případě „nešikovnou a zbrklou“ experimentátorku.

Zmíněná studie je další kostkou do mozaiky, která nám ukazuje, že se psi v lidech vyznají. Není divu, vždyť nás provázejí už desítky tisíc let.