Tento lék vyvolal pozornost v Česku poté, co Andrej Babiš pomohl získat za 15 milionů korun  z Bulharska 10 tisíc balení přípravku pro brněnskou Fakultní nemocnici u svaté Anny.

Varuje i výrobce

„Máme tady lék, který je velice levný, nemá nežádoucí účinky, tak nevím, proč bychom ho neměli dát do ambulantní léčby, i o to je velký zájem,“ oznámil Babiš počátkem března v pravidelném hlášení „Čau lidi“.

Evropská agentura pro léčivé přípravky však nabádá k opatrnosti. Přezkoumala nejnovější důkazy o použití ivermektinu k prevenci a léčbě covidu dospěla k závěru, že dostupná data nepodporují jeho použití s výjimkou klinických studií.

O léku na svém webu v pondělí napsala: „Ačkoli je ivermektin obecně dobře snášen v dávkách schválených pro jiná onemocnění, vedlejší účinky se mohou zvýšit s mnohem většími dávkami, které by byly potřebné k získání takové koncentrace ivermektinu v plicích, jež by byla účinná (k tomu, aby ivermektin blokoval množení viru v plicích).“

Nežádoucími účinky, které se mohou vyskytnout u lidí, jsou například nevolnost, závratě, vyrážka a žaludeční problém.

Obdobné stanovisko již dříve vydal americký regulátor léčiv – Úřad pro kontrolu potravin a léčiv. Před použitím proti covidu dokonce varoval samotný výrobce preparátu – korporace Merck. Farmaceutická firma upozornila na „znepokojující nedostatek dat o bezpečnosti“ takové léčby.

Na parazity dobrý

Ivermektin je v Evropské unii ve formě tablet schválený při léčbě některých parazitárních onemocnění. Jako mast ho lze využít u kožních onemocnění.

Je také součástí veterinárních léků proti parazitům. Osvědčil se zejména proti hlísticím, vším, anebo zákožkám. Funguje tak, že se naváže na kanály v membránách nervových a svalových buněk. Tím ochromí a poté usmrtí parazita.

Ivermektin se stal jedním z nejpoužívanějších antiparazitárních přípravků pro masný skot a ovce. Není však schválen k léčbě nebo prevenci covidu. K posouzení jeho bezpečnosti a účinnosti vůči této nemoci evropský regulátor nedostal žádnou žádost. 

Ivermektin. Dobrý lék. Ale jak na co. | zdroj: Profimedia

České ministerstvo zdravotnictví 12. března povolilo ivermektin používat při léčbě covidu jako „experimentální přípravek“. To znamená, že pacient musí být předem informován o riziku a musí podepsat „informovaný souhlas“.

Věda vs. šamani

Na povolení ivermektinu při léčbě covidu naléhal Babiš. Prohlásil, že „je to teď hit“. Premiér několikrát opakoval, že „samozřejmě čekáme, že SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv) i ministerstvo zdravotnictví povolí distribuci ivermektinu pro praktiky“. 

Ministerstvo ale povolilo lék používat pouze u hospitalizovaných pacientů, aby mohla být sledována bezpečnost léčby. Zodpovědnost (a to i právní), za použití experimentálního léku přitom nesou ošetřující lékaři.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný v diskusním pořadu České televize Otázky Václava Moravce řekl, že se o „Babišově nákupu“ dozvěděl až ve chvíli, kdy krabice za patnáct milionů přistály v brněnském skladu. Zdůraznil, že on sám by si tento lék při onemocnění covidem nevzal.

Česká lékařská komora označila premiérův postup za nepřijatelný nátlak na lékaře. „Lékař má rozhodovat, jaký lék bude podán pacientovi, a to podle medicíny postavené na důkazech. Nerozhoduje politik ani úředník,“ píše se v jejím stanovisku.

Proti Babišově iniciativě se ohradil také  farmakolog Jan Strojil, který působí na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a ve Fakultní nemocnici Olomouc, kde pečuje o pacienty s covidem.

„Asi těžko bychom u pacienta s infarktem nasadili chemoterapii nebo mu zkusili vyndat slepé střevo se slovy, že zkusit se má všechno. V případě hledání léků na covid-19 se ale přesně takhle chováme a opouštíme principy medicíny postavené na důkazech... Rezignujeme na poctivou vědu a zkoušíme, co se dá, jako šamani,“ cituje Strojila Zdravotnický deník.

Zpráva evropské lékové agentury o ivermektinu je reakcí na postup českého a slovenského ministerstva zdravotnictví, které jako jediné v Evropské unii povolily dočasné použití léku pro covid-19. Píše se v ní, že postup těchto zemí byl důvod k tomu, aby agentura „přezkoumala nejnovější publikované důkazy z laboratorních studií, observačních studií, klinických studií a metaanalýz“.