Čtrnáct metrů dlouhý kolos byl největším hadem, který se kdy plazil po této planetě.

Opravdu hrozný hroznýš.

Měl tak mohutné čelisti, že si k snídani dopřával krokodýla.

Titánský škrtič

Když popisujeme gigantické tvory obývající zemskou pevninu, zpravidla všechnu slávu slíznou dinosauři. Patří se však připomenout hada jménem Titanoboa. Jeho jméno může leckomu znít jako název béčkového filmu. Je ale přiléhavé. Znamená „titánský škrtič“, přičemž boa označuje škrtiče z příbuzenstva krajt a hroznýšů.

Tento had se plazil a lovil v paleocénu před 66 až 56 miliony let. Zaplnil mezeru, která zůstala ve fauně po vyhynutí masožravých dinosaurů. Stal se vrcholným predátorem v tropické jihoamerické džungli, píše Britannica.

Fosilizované kosti velkolepého hada objevili v severní Kolumbii, v dole nacházejícím se v oblasti Cerrejón. Tento region proslul jako jedno z nejbohatších nalezišť fosilií na světě.

Kdysi tam byla záplavová nížina s bohatou tropickou vegetací, ve které žili nejen obří hadi, ale i mnoho dalších živočichů – předchůdci krokodýlů, želvy, další plazi i různí savci a ptáci.

Srovnání velikosti čtyř různých hadů - žijících anakondy zelené (Eunectes murinus) a krajty síťované (Malayopython reticulatus) s vyhynulými Gigantophis a Titanoboa. | zdroj: Gamma 124//CC BY-SA 4.0/Wikimedia Commons

Jejich fosilie ležely desítky tisíc let pohřbené pod miliony tun půdy a vegetace. Odhalila je až honba za uhlím.

„Cerrejón je nejlepší a pravděpodobně jediné okno do kompletního starověkého tropického ekosystému kdekoli na světě,“ říká o této oblasti ve Smithsonian Magazine paleontolog Carlos Jaramillo z Smithsonian Tropical Research Institute.

Vědecký tým v Cerrejónu shromáždil 100 hadích obratlů z 28 různých zvířat.

„Některé z obřích obratlů jsme měli v laboratoři dlouhé roky. Nebyli jsme je prostě schopni přirovnat k žádnému druhu. Moje jediná omluva snad může být, že jsem měl zkušenost se zcela jinými kostmi hadů. Zpočátku jsem si říkal ‚tohle přece nemohou být hadí obratle‘. Je to, jako by mi někdo podal myší lebku velikosti nosorožce a řekl mi ‚Tohle je myš.‘ To prostě není možné,“ vysvětluje dlouhou dobu analýzy hadích fosilií Jonathan Bloch, paleontolog z Floridské univerzity.

Vědci nakonec porovnali dva nejzachovalejší exempláře Titanoboa se současnými žijícími druhy hadů a určili jejich přibližnou velikost.

Dlouhý jako autobus a těžký jako býk

Z analýzy obratlů odhadli paleontologové délku hada na 12,8 až 14,3 metru a jeho hmotnost na 1100 kilogramů. Záda podle jejich analýzy čněla do výšky jednoho metru a tlama netvora měřila 70 centimetrů.

Titanoboa (Titanoboa cerrejonensis) žil v oblasti hustého lesa a bažin a patrně terorizoval všechna ostatní zvířata v okolí. Nejspíš do svých útrob dokázal nasoukat i obří dyrosaury, kteří připomínali současné krokodýly, anebo obří želvy. Fosilizované kosti těchto zvířat byly nalezeny u kostí obřích hadů.

Pradávný plaz byl studenokrevný, stejně jako ostatní hadi. K tomu, aby mohl dosáhnout obřích rozměrů, potřeboval teplé podnebí. Jeho velikost proto vědcům pomohla upřesnit tehdejšího klima oblasti. Teploty v něm kolísaly mezi 30 až 34 stupni.

Titanoboa patřil k čeledi Boidae. Byl to nejspíš nejedovatý druh, který se příliš nelišil od současných hroznýšů. Své obří tělo používal k tomu, aby kořist rozdrtil nebo udusil. Poté, co z planety zmizeli dinosauři, stal se největším suchozemským lovcem.

Titánský škrtič se nikdy nesetkal s tyranosaurem, obávaným predátorem z éry dinosaurů. Žil až po vyhynutí těchto teropodů a navíc obýval jinou oblast. Vědci se ale pokusili načrtnout, jak by jejich setkání mohlo vypadat.