Lvi, vlci a bílí žraloci mají jedno společné: Jsou to vrcholoví predátoři. Jejich strava se skládá téměř výhradně z masa, a až na některé vzácné případy nemají tato zvířata žádné přirozené predátory.

Leckoho může napadnout otázka: Pokud jsme predátory vrcholových predátorů, znamená to, že jsme ti nejvýše postavení predátoři – že se nacházíme na samotném vrcholu potravního řetězce?

Mezi prasaty a ančovičkami

Ve vědeckém žurnálu Live Science se k tomu vyjadřuje ekolog Sylvain Bonhommeau. „Odpověď závisí na tom, jak definujete predátora, zda jako toho, kdo zabíjí jen proto, aby získal potravu, anebo z jakéhokoli důvodu,“ říká a upozorňuje: „Naše místo v potravním řetězci nemůže být založeno na tom, co zabíjíme, ale na tom, co jíme – a na základě tohoto přístupu lidé nejsou vrcholoví predátoři, zdaleka nesní vše, co zabijí.“

Bonhommeau a spolupracovníci z francouzského Národního institutu pro oceánské vědy IFREMER se rozhodli určit postavení lidí v potravním řetězci, které je také nazývané trofická úroveň.

Vědci obvykle hodnotí trofické úrovně na stupnici od 1 do 5. Rostliny, které získávají energii ze slunečního záření, zaujímají úroveň jedna. Býložravcům patří úroveň dva. A tak dál...

Druhy, které si berou potravu z více trofických úrovní, jako jsou všežravci, jsou hodnoceny průměrnou trofickou úrovní toho, co žerou, plus jedna. Například zvíře, které žere přesně 50 procent rostlin a 50 procent jiných zvířat, je všežravcem úrovně 2,5.

Na základě údajů Organizace OSN pro výživu a zemědělství o lidské spotřebě potravin vědci přiřadili trofickou úroveň každé potravině, kterou jíme. Zjistili, že podle výsledků studie týmu z roku 2013, publikovaných v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, lidé v globálním měřítku průměrně získávají 80 procent denních kalorií z rostlin a 20 procent z masa.

To nás staví na průměrnou trofickou úroveň 2,21 — někde mezi ančovičky a prasaty.

Trofické úrovně lidí se přirozeně liší. Například v Burundi tvoří rostliny v 96,7 procenta stravy obyvatel, což dává lidem v této zemi trofickou úroveň 2,04. Zato Islanďané, jejichž strava se skládá z 50 a více procent z masa (převážně rybího), dosahují úrovně 2,57.

Člověk jako superspotřebitel…

Lidé samozřejmě představují pro ostatní zvířata mnohem větší hrozbu než ančovičky a prasata. Někteří vědci tvrdí, že tlak lidí na jiné druhy z nás dělá superpredátory, což je termín, který autoři vytvořili k označení rychlosti, jakou vybíjíme jiné druhy.

„Náš vliv na divokou přírodu je skutečně obrovský. To ale neznamená, že jsme superpredátory. Takové označení je zavádějící. Nemůžeme zaměňovat zabíjení z jakéhokoli důvodu za predátorství. Predátorství je zabíjení za jediným účelem – získat jídlo,“ zdůrazňuje Bonhommeau.

Lidé nezabíjí zvířata jen proto, aby je snědli. Například příčinami poklesu populace vlků neb lvů je ztráta přirozeného prostředí a střety s lidmi, kteří před šelmami brání svá stáda a domácí zvířata.

„Šelma nebo dravec, na rozdíl od člověka, sežerou, co zabijí,“ upozorňuje Bonhommeau. Namísto označení superpredátor navrhuje pro člověka používat termín „superspotřebitel“.

… s minulostí hypermasožravce

Postavení superspotřebitele nicméně předcházela pozice vrcholového predátora, kterým byl člověk ještě v době kamenné.

Archeolog Miki Ben-Dor z univerzity v izraelském Tel Avivu, který se svým týmem studoval stravu lidí z doby kamenné, dospěl k závěru, že lidé se po dva miliony let živili téměř výhradně masem.

Homo heidelbergensis, jedna ze součástí lidského evolučního stromu, na lovu slona. | zdroj: Profimedia.cz

Ben-Dor vedl obsáhlou studii, založenou na poznatcích z archeologie, paleontologie, morfologie i fyziologie a zveřejněnou v magazínu American Association of Physical Anthropologists. Píše se v ní: „Někdejší představa paleolitické kuchyně jako stravy s vyváženým množstvím masa, ovoce a zeleniny je lichá.“

Z vědecké práce vyplývá, že naši předci se zaměřovali na lov velkých zvířat. Vědci označují lidi z doby kamenné (tři miliony let před naším letopočtem až čtvrté tisíciletí př. n. l.) za ‚hypermasožravý druh‘.

Zeleninu, ovoce a rostlinnou stravu, kterou dnes považujeme za symbol přirozené a zdravé výživy, člověk doby kamenné neznal a vzal ji na milost až poté, co vylovil většinu velkých zvířat. S nástupem zemědělství potom masa dál ve stravě ubývalo.