Vědci naléhavě upozorňují, že je nutné studovat, jaké účinky mají mikroplasty na náš organismus. Dosud ale neměli žádný snadný a účinný způsob, jak tyto titěrné částice spolehlivě rozpoznat.

Chemička Naixin Qianová z Kolumbijské univerzity v New Yorku a její spolupracovníci teď vyvinuli novou zobrazovací techniku, aby tyto zákeřné petrochemické částečky bezpečně identifikovali.

Výsledek byl pro ně překvapením.

Statisíce nanoplastových částic v litru vody

„Měli jsme metody, jak vidět nanočástice, ale nevěděli jsme, na co se díváme,“ cituje magazín Science Alert Qianovou. „Staré detekční metody mohou poskytnout pouze hromadné odhady přítomných částic, zatímco naše nová technika nejen rozlišuje jednotlivé částice, ale umožňuje je přesně identifikovat.“

Nanoplasty jsou kousky plastu o velikosti menší než mikrometr, které vznikají jako vedlejší produkt při průmyslové výrobě a také při degradaci plastových výrobků.

„Vzhledem ke své schopnosti překročit biologickou bariéru mohou nanoplastové částice hrát zásadní roli při hodnocení toxicity, a to navzdory zdánlivě triviálnímu příspěvku při měření hmotnosti,“ píše se ve studii týmu chemičky Qianové publikované v časopise PNAS, která popisuje novou zobrazovací techniku i její výsledky.

Tým výzkumníků použil metodu zvanou stimulovaná Ramanova rozptylová mikroskopie. Naladil dvojici laserů, aby rezonovaly s určitými molekulami. To umožnilo identifikovat chemické složení cílových částic pomocí algoritmů pro vzájemné porovnání databází chemických rezonancí.

Touto technikou tým testoval několik značek balených vod. V některých vzorcích výzkumníci objevili až 370 000 částic na litr, z nichž až 90 procent byly nanoplasty.

V průměru výzkumníci zjistili 240 000 nanoplastových částic v jednom litru. To je až stokrát víc, než naznačovaly předchozí studie.

Překvapením pro vědce bylo nejen samotné množství mikroplastů. Ohromil je také jejich původ.

Nejběžnějším z identifikovaných plastů nebyl materiál, ze kterého byla vyrobena láhev – polyethylentereftalát známý jako PET, ale sloučenina polyamid. Je ironií, že polyamid tvoří filtry používané k čištění balené vody.

Dřívější odhady většinou počítaly pouze větší částice, poznamenávají výzkumníci. Menší částice, které pomocí nové metody zjistili, ale tvoří většinu veškerého plastu.

Přitahují škodlivé stopaře

Ačkoli mikroplasty nejsou okamžitě toxické, přetrvávají obavy z dlouhodobých účinků, protože se hromadí v různých tkáních těla, od mozku po placentu.

Plast má také špatný zvyk přitahovat „škodlivé stopaře“, od bakterií odolných vůči antibiotikům až po toxické molekuly, jako jsou ftaláty – změkčovače plastů, upozorňuje Science Alert. A menší molekuly plastu by je pak teoreticky mohly transportovat do našich nejcitlivějších tkání.

Nová zobrazovací technika podle vědců dokáže odhalit vzájemné reakce mezi částicemi plastu a našimi biologickými tkáněmi. „Zobrazování jednotlivých částic se zaměřením na nanočástice a na konkrétní typ plastu poskytuje nepostradatelné informace pro výzkum toxicity,“ píše se ve studii.