Pokud by paleontologie měla svůj erb, nepochybně by se na něm skvěl tyranosaurus, nebo jiný ikonický druh dinosaura. "Vládci druhohor" stáli u kořenů celého vědního odvětví zabývajícího se životem v pravěku a stačí si připomenout všechny knihy, filmy, hry a seriály inspirované těmito nezřídka obrovskými plazy, aby bylo zřejmé, že vzrušení mezi laiky i odborníky vyvolávají dodnes. 

Od vydání Verneových Dvaceti tisíc mil pod mořem už uběhlo pěkných pár let, mořské hlubiny ale pořád zůstávají nejméně prozkoumaným místem na Zemi. To platí i pro jejich obyvatele. O biologii řady z nich nevíme ani co by se za nehet vešlo a každá výprava pod mořskou hladinu slibuje nové významné objevy. Nejnověji se vědcům podařilo zdokumentovat, jaká také může být strava hlubokomořských chobotnic. Jen tak mimochodem navíc projasnili strukturu potravních vztahů v hlubokém oceánu.

Před pár dny proletěla médii zpráva, že paleontologové identifikovali nejstarší známé zkameněliny rostlin. S uvedeným stářím 1,6 miliardy let mají tyto pozůstatky ambice posunout naše představy o vývoji řas pěkných pár milionů let dozadu. Jak moc průkazné ale nalezené fosilie jsou? Liší se nějak od dalších "nejstarších" ale později zpochybněných nálezů?  A pokud skutečně mají uvedený původ, jak se to odrazí na našich představách o evoluci pozemského života?

Kdo nikdy neslyšel o archeoptryxovi, jako by nežil. Působivé zkameněliny známého "praptáka", který snoubil znaky moderních opeřenců a dinosaurů, získaly podobnou slávu jako Tyranosaurus rex nebo Brontosaurus. Kvůli nápadně mozaikovité stavbě těla jej řada dobových výzkumníků neváhala označit za podvrh. Jak ale ukazují fosilie nalezené v posledních letech především v Číně, archeopteryx byl mezi nejrůznějšími dinosaury koketujícími s peřím, křídly a letem ještě "nejnormálnější".

S objevy týkajícími se prvních organismů na Zemi se v poslední době roztrhl pytel. Hon za stále staršími fosiliemi ovšem trochu zastírá fakt, že ani po více než 200 letech nemáme zcela jasno jakým způsobem a za jakých podmínek život vznikl.

Barrandien, oblast mezi Prahou a Plzní, která nese jméno po francouzském inženýru a paleontologovi Joachimu Barrandovi, představuje jednu z největších studnic našich znalostí o prvohorním světě. Přestože paleontologický výzkum na tomto území sahá až do hloubi 19. století, místní bohatá naleziště mají stále co nabídnout. Dokazuje to i výzkum Lukáše Laibla z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který spolu s kolegy ze stejného pracoviště a ze Španělska zdokumentoval nové, dosud nevídané, detaily o larvách trilobitů, jejich vývoji a odlišnostech tohoto vývoje v různě položených oblastech.