Politický populismus postupuje napříč státy i kontinenty. Politici slibují „jednoduchá řešení“ složitých problémů a přitom používají „politicky nekorektní“ jazyk, pomlouvají soupeře, lžou.

Studie profesora biostatistiky Michaela Rosenbluma a jeho týmu si posvítila na to, proč vlastně nekorektní politický styl zabírá u voličů.

Nevidí si do pusy, přesto ho milují

Slovo politika pro lidi rezonuje lecčíms, jen ne tím, co by chtěli poslouchat. Stačí vzpomenout na nedělní rodinné obědy a přepínání televize kamkoli, kde se zrovna nevysílá debaty politiků.

Rosenblumova studie ale upozorňuje, že i tyto debaty mohou být široce sledované. Zjistila, že nekorektnost je dělá atraktivními

Autoři studie k tomu dospěli v pilotní studii, šesti experimentech a třech doplňovacích pokusech se 4956 dobrovolníky. Popsali je v časopisu Journal of Personality and Social Psychology.

Pomocí sociologických pokusů experti zkoumali, jak voliči reagují na určitá politická témata podle toho, jakým jazykem (korektním, či nekorektním) o nich politik mluví.

V jednom z pokusů tak například účastníci hodnotili atraktivitu politiků v debatě. Jako nekorektní jazyk přitom autoři studie označili politické výroky, které jsou necitlivé vůči části elektorátu, zejména sociálně znevýhodněným.

V součtu se ukázalo, že skoro celá zkoumaná skupina, tedy téměř pět tisíc lidí, se bez ohledu na svou politickou příslušnost shodla, že nekorektní jazyk dělá politika autentičtějšího a atraktivnějšího než jeho soupeře. Jinými slovy – všichni voliči nalevo i napravo vnímají lépe politika, který si „nevidí do pusy“ než politika se slušným, ale suchopárným vyjadřováním.

Není za tím nic záhadného a nevysvětlitelného. „Důvodem je skutečnost, že nekorektní politik je zkrátka bližší mluvě většiny z nás,“ vysvětluje Rosenblum.

Celkové výsledky experimentu ukázaly, že lidé vnímají nekorektního politika jako méně vypočítavého. Jeho vyjádření nevypadají jako cosi, co dali dohromady mluvčí, ale jako něco, co vychází „od srdce“.

To pak vytváří dojem, že za nekorektním politikem nestojí žádné cizí zájmy nebo propočítaná kalkulace – ačkoliv realita bývá mnohdy jiná.

Nerozzlobit většinu

Levicoví voliči ve studii upřednostňovali nekorektně mluvící levicové politiky, ale rozčilovali je nekorektní pravicoví politici. A naopak.

Lze proto říct, že nekorektní vyjadřování je jistá výhoda proti jiným politikům stejné strany – ačkoliv nekorektní politik může posbírat i hlasy části středových voličů, což něj v součtu může udělat vítěze politické soutěže.

Společenské úskalí politicky nekorektního jazyka nicméně spočívá v tónu, který společnost rozděluje. Korektnost je snaha nikoho svou mluvou nenahněvat, být tedy taktní – a nekorektnost je zkrátka opak.

Klíč k úspěchu spočívá v tom, aby politik nerozzlobil většinového voliče, což obratem znamená potřebu obrátit nekorektnost vůči minoritnímu voliči.

Krize je pro ně šancí

Rosenblumova studie ukazuje, jak snadno může demokracie podléhat odlišnostem politiků, které nejsou dány jejich racionálními argumenty, ale emoční stránkou.

Nekorektnost a rizika, která s ní souvisejí, jsou ovšem spíš příznak než příčina problému. Do značné míry zmíněný nárůst populismu souvisí s řadou komplikovaných krizí, kterým globálně propojený svět čelí. Krizí, u nichž se část voličů ani neshodne, zda existují, natož jak jim čelit.

„Pokud dorazí charismatický politik, může díky své nekorektnosti prosadit jednoduchá řešení problémů, která ale vyvolají ještě větší problémy a vedou k rozdělení společnosti," upozorňuje Rosenblum.