Když se tlupy prehistorických lovců a sběračů začaly shromažďovat do větších společenství, zakládat sídla, přecházet k pastevectví a pěstovat plodiny, změnil se od základů způsob života tehdejších pralidí. Místo, aby migrovali za potravou, zakládali usedlosti, kde mohli pěstovat potraviny. 

Tato změn nastala před 10 tisíci lety. A před 6400 lety se objevily první civilizace.

Proč tak pozdě? Vždyť moderní Homo sapiens se vyvinuli už v období před 250 tisíci až 350 tisíci lety.

Po 95 procent historie našeho druhu však nefarmařili, nevytvářeli žádné velké osady ani složité politické hierarchie. Žili v malých tlupách, kočovali bez stálého zázemí, lovili, sbírali. Potom se však cosi změnilo. Přešli od života lovců a sběračů ke sklizni rostlin, k jejich kultivaci, a nakonec začali zakládat města.

Kam přišel člověk, tam mizela zvířata

Ještě před několika desítkami let tento zlom vysvětlovali vědci tím, že k zemědělství a k základům civilizace nás dovedl pokrok. Lidé se zdokonalovali ve svém poznání, a tak dávalo smysl, že viděli výhody obdělávání krajiny proti sběru plodin.

Takový výklad historie však působí zastarale. Ukazuje se, že základy zemědělství, písma i trvalejší sídla, což se dá pokládat za základní recept na civilizaci, lidé znali ještě před jejím vznikem.

Divoké obiloviny naši předci konzumovali (Science) již před 105 tisíci lety, psy domestikovali (Cell) před 40 tisíci lety, obdobně staré jsou jejich metaforické nástěnné malby (Nature), a dokonce i geometricky uspořádané kamenné chrámy stavěli 10 500 let nazpět (Cambridge University Press). Lidé zkrátka měli předpoklady, aby vytvořili civilizace již před desítkami tisíc let. Přesto jim to trvalo až do čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem.

Nicholas Longrich, paleontolog a evoluční biolog z univerzity v anglickém Bathu, vzal tyto poznatky v potaz a pro náš přechod k zemědělství a civilizaci navrhl jednoduché, a přitom logické vysvětlení: Náš druh byl schopen věnovat se zemědělství mnohem dřív, ale nebyl k tomu nucen. Udělal to až poté, co neměl jinou možnost – poté, co vylovil velká zvířata, mezi které patřil v Euroasii mamut.

„Když lidé opouštěli Afriku, aby kolonizovali nové oblasti, velká zvířata jako mamuti, stepní jeleni, obří klokani či vombati zmizela všude, kam vkročili,“ upozorňuje Longrich v The Conversation.

Lov velké zvěře je výhodnější, než lov zvěře malé. Když ulovíte mamuta, získáte víc potravy pro tlupu než v případě úspěšného lovu zajíce. Megafauna se však množila mnohem pomaleji než menší tvorové, a tak lidé velké druhy vylovili.

Poté, co velká zvířata zmizela, nastal problém se zajištěním dostatku potravy. A zemědělství byl prostředek, jak nakrmit dostatečný počet lidí, jak najít cestu z krize. Lidé se tak trvale usadili, stavěli osady, pěstovali plodiny, později chovali dobytek.

„Když naše lovecká kořist zmizela, byli jsme nuceni vynalézt civilizaci,“ píše k tomu Longrich.

Civilizaci tedy naši předkové nezaložili ve snaze o sebezdokonalování a pokrok, ale kvůli situaci, kterou svým způsobem života na Zemi vytvořili. A usnadnil jim to i konec doby ledové před 11 700 ledy.

Vznik zemědělství a měst dnes můžeme sice označit za prospěšný pro náš druh, méně prospěšný však už byl pro druhy jiné.

Pozitivní na příběhu zrodu civilizace, který vypráví Nicholas Longrich, je, že ukazuje naši schopnost vyrovnat se s krizí – což je cosi, co nám může být útěchou i dnes. Jaký bude mít příběh lidí konec, ukáže však až budoucnost, kterou teprve píšeme.