Výzkumníci z Bakerova institutu pro srdce a cukrovku (Baker Heart and Diabetes Institute) v australském Melbourne upravili buňky cukrovkářů tak, aby dokázaly reagovat na glukózu a vylučovat inzulín. Dokázali to pomocí dvou léků, které už jsou schváleny.

Pro studii, publikovanou ve vědeckém magazínu Nature, použili vědci buňky slinivky břišní, které získali od sedmiletého dítěte a jednašedesátiletého muže s cukrovkou prvního typu. Současně zkoumali buňky zdravých lidí, aby zjistili, jak cukrovka ničí buňky vylučující inzulín.

Tým vedený profesorem Samem El-Ostou přitom prokázal, že poškozené buňky u pacientů s cukrovkou I. typu mohou regenerovat a stát se buňkami, které vnímají glukózu a vylučují inzulín.

Výzkumníci to dokázali pomocí inhibitorů (látek zpomalujících, nebo znemožňujících určitou chemickou reakci), které se v současné době používají u léčby některých druhů rakoviny. Osmačtyřicetihodinová stimulace drobnými molekulárními inhibitory stačila k tomu, aby se buňkám vrátila schopnost tvořit inzulín.

Při cukrovce I. typu, jsou buňky slinivky břišní, které produkují hormon inzulín snižující hladinu cukru v krvi, ničeny vlastním imunitním systémem. Při této nemoci, která je podmíněna geneticky a rozvine se zpravidla už v dětství, pacient musí sledovat úroveň glukózy v těle a podle potřeby si píchat inzulín, třeba i několikrát denně.

Výzkumníci však upozorňují, že poznatky jejich studie mohou být základem také pro terapii u pacientů s cukrovkou II. typu.

U toho typu cukrovky se inzulinu může tvořit dostatek, ale buňky na něj nejsou schopné reagovat. Cukrovku II. typu si člověk zpravidla přivodí sám.  Vzniká většinou až po čtyřicátém roce. Její rozvoj podporuje zejména nadměrné množství tuku uložené v těle, nedostatek pohybu a také stres.

Ne vždy stačí k léčbě správně nastavená dietní opatření omezující příjem sacharidů. Mnozí pacienti jsou proto odkázáni na inzulínové injekce.

Autoři studie upozorňují, že současné medicínské postupy pouze pomáhají regulovat hladinu glukózy v těle, ale nedokážou upravovat buňky. Jejich výzkum má velkou šanci stát se základem pro léčbu, která by pacienty zbavila závislosti na pravidelných dávkách inzulínu.

„Považujeme náš regenerativní přístup za významný pokrok směrem k vývoji léčebných metod. Dosud byla obnova funkcí buněk slinivky břišní náhodným objevem, kterému jsme nerozuměli. Teď jsme ale pochopili, jakými mechanismy můžeme regeneraci usměrňovat,“ cituje web Bakerova institutu vedoucího výzkumu profesora El-Osta.