Podstatný krok na této cestě podnikl mezinárodní tým přírodovědců, kteří demonstrovali nezastupitelnou roli samotného tropického porostu v nastartování sezóny dešťů. Bez něj by patrně, zejména v jižních partiích Amazonie, začínaly deště později a krajina se změnila na daleko sušší savanu.

Změna ekosystému by znehodnotila plantáže, které ji způsobily

Jižní Amazonie, která zabírá zhruba třetinu jihoamerické pánve, představuje přechodný region mezi tropickým deštným lesem, subtropickou savanou a zemědělskými plochami. Vědci už dříve pozorovali, že jsou místní pralesy náchylnější ke zkrácení období dešťů než tropické deštné lesy v srdci Amazonie. Jako naschvál zde ale k tomuto zkracování dochází. Hlavním viníkem je patrně kácení lesů a intenzivní zemědělská činnost. Nikdo nedokáže říct, jak daleko je zlom, za kterým to místní stromy definitivně "zabalí" a přenechají vládu savaně. Jisté je, že podobná událost by nebyla příznivá pro nikoho. Dalekosáhlá změna ekosystému by takřka jistě vedla k dalšímu vysušení krajiny a znehodnocení právě těch polí a plantáží, jejichž vytyčení k ní zásadně přispělo.

Fakt, že k množství srážek nad Amazonií významně přispívá voda nasátá samotnými rostlinami a transpirovaná jejich listy, není žádným tajemstvím. Daleko větší otázkou zůstává, zda tato vodní pára podstatně ovlivňuje i vyšší vrstvy atmosférického proudění a potažmo i klima v celé oblasti. V obecné rovině ovlivňuje začátek sezóny dešťů severojižní pohyb rovníkového pásma tišin nebo nástup monzunů spojený s rozdílnou teplotou moře a souše. Obojí je přitom důsledkem proměnlivého přísunu slunečního záření v průběhu roku. Sezóna dešťů v Amazonii ovšem začíná až o tři měsíce dřív, než by tomu mělo být z těchto fyzikálních důvodů. Složité dynamiky ročního průběhu počasí se zde očividně účastní nějaký další faktor.

Mohly by tímto faktorem být samotné rostliny, respektive intenzivnější transpirace nasáté vody na konci období sucha? Modely ukazují, že masy vodní páry vypuštěné stromy by mohly, zjednodušeně řečeno, rozhýbat povrchové a následně i vysoké atmosférické proudění, a urychlit tak nástup vlhkého období. Nedávná studie čínských, amerických a francouzských vědců přinesla řadu dokladů podporujících tuto teorii. Podařilo se jim například dokázat, že atmosférická vlhkost na konci suchého období většinově neodvozuje svůj původ z moře, ale z činnosti rostlin.

Transpirování vody rostlinami ovlivňuje proudění v celé oblasti

Vliv této vodní páry je přitom podle satelitního pozorování patrný už tři měsíce před začátkem období dešťů. Zvyšuje oblačnost a destabilizuje podmínky v nižších vrstvách troposféry, nejnižší vrstvy atmosféry. Nestability postupně ovlivňují dění výše a výše, až zhruba měsíc před začátkem sezóny dešťů zasáhnou i vrstvu vysokého troposférického proudění. To přinese kýženou vlhkost, která o pár dní později začne v proudech deště dopadat na zem. Lokální procesy, konkrétně transpirování vody rostlinami, tak ovlivňují proudění v celé oblasti.

Vlivem tohoto atmosférického procesu přichází doba dešťů do jižní Amazonie o více než měsíc dříve. Celý systém je ale zřejmě citlivý na výkyvy podmínek. Nejen že závisí na množství aktivně transpirujících rostlin, ale mohou jej narušit i vyšší dávky aerosolů (tj. pevných částeček) ve vzduchu. Ty se mohou do atmosféry dostávat například s kouřem nebo prachem nad obhospodařovanou krajinou. Třebaže tedy ovlivňuje délku období dešťů v jižní Amazonii řada faktorů, lidský vliv rozhodně není zanedbatelný. Osud jihoamerických civilizací, který nezřídka určovaly změny klimatických podmínek, by nám měl zůstat varováním o delikátní povaze místních atmosférických procesů.