Zatímco u prvních stupňů je přistávání a repasování pro další let dnes již normou, první stupně Falconů 9 stále nedůstojně končí na oběžné dráze, popřípadě hoří v atmosféře. SpaceX nad možností jejich záchrany uvažovala již dávno - dosavadní snahy však směřovaly k "jednoduššímu" obnovování stupňů prvních. Naposledy loni se SpaceX nechalo slyšet, že záchranu druhých stupňů opět posuzuje. Bohužel však bez bližších detailů.

Mnozí jako popularizátor kosmonautiky Dušan Majer ze serveru Kosmonautix spekulovali nad tím, že k tomu dojde přidáním "tradičního" těžkého tepelného štítu. To by váhu 2. stupně zvýšilo, a tak snížilo užitný náklad. Při plné znovupoužitelnosti Falconu 9 by to však dále srazilo cenu letu a mohlo se dlouhodobě vyplatit více.

Opomíjená součástka

Nyní se však Elon Musk na Twitteru bez bližších podrobností pochlubil tím, že SpaceX zkusí druhou část nosiče zachránit "párty balónky". To nejspíše znamená využití nafukovacího štítu LDSD (Low-Density Supersonic Decelerator) v rámci projekti LOFTID (Low-Earth Orbit Flight Test of an Inflatable Decelerator), který vyvíjí agentura NASA.

LDSD je demonstrátor možného "odlehčeného" nafukovacího štítu, který by kolem sebe loď v zásadě nafoukla až ve vesmíru. Při dostatku "štěstí" by pak nafukovací štít mohl nepilotovaný nosič při návratu na Zemi ochránit. NASA již metodu testovala v roce 2015, prozatím však jenom pokusem v atmosféře. To by možná SpaceX v budoucnu mohla posunout na vyšší úroveň.

SpaceX will try to bring rocket upper stage back from orbital velocity using a giant party balloon

— Elon Musk (@elonmusk) 15. dubna 2018

"Připadá mi to velmi odvážné," říká k záměru sám Majer, "Upřímně řečeno si to nedokážu představit, ale u SpaceX člověk musí opatrný." Nakolik metoda uspěje, se uvidí teprve v budoucnu - pokud si tedy SpaceX celý záměr jako mnohokrát v minulosti ještě nerozmyslí.

LOFTID byl zamýšlen spíše jako štít pro lety k Marsu, celá metoda je velmi, velmi experimentální. SpaceX již však několikrát prokázala, že se bujarého experimentování rozhodně nebojí. Záchrana milionů dolarů za "vyhozené" druhé stupně za investici navíc zřejmě stojí. Tím spíše, že by mohla najít uplatnění i při budoucích letech k Rudé planetě.

Nafukovací budoucnost

Nakolik se záměr podaří, tedy momentálně nelze říct – faktem ovšem je, že nafukovací konstrukce se v kosmonautice po desetiletích spekulací snad konečně dostávají na výsluní.

Jsou tomu již víc než dva roky, co otestování na Mezinárodní kosmické stanici dočkal nafukovací modul BEAM společnosti Bigelow Aerospace. Tento samozřejmě není určen pro vstup do atmosféry, nýbrž jako alternativa k běžným rigidním modulům. BEAM však vzdor nejistotě prokázal svou bezpečnost a užitečnost a Bigelow nedávno oznámila záměr během několika příštích let vypustit vlastní kosmickou stanici.

Ta by přitom jenom po jednom, dvou letech mohla dosahovat stejného vnitřního prostoru jako celá Mezinárodní vesmírná stanice budovaná desítkami startů raket a raketoplánů. Zdali se to podaří, bude záležet na dostatečném přísunu investic – alespoň momentálně se však zdá, že čistě po technické stránce záměru nic nestojí v cestě.

V nafukovacích konstrukcích vidí velkou budoucnost futuristické z iniciativy 100 Year Starship, kteří nahlas uvažují nad potřebami budoucích kosmických lodí létajících hluboko do sluneční soustavy a dále. Nafukovací konstrukce v jejich vizi představují klíčový komponent lodí, který posádce na mnohaleté cestě vesmírem dovolí přeorganizovat a zvětšit či zmenšit obytný prostor dle potřeb.

Pokud například posádka po roce zjistí, že pěstuje příliš málo potravy, postačí "pouze" nafouknout několik nových vnějších modulů a zvýšit prostor potřebný pro dostatečné pěstování plodin. Lodě s neměnnou vnitřní dispozicí něco takového jednoduše nedovolují.

Kdy či zdali tyto vize dojdou naplnění, je momentálně neznámé – případný pokus SpaceX s nafukovacím štítem od NASA však mohou sloužit jako další podstatný argument jdoucí nafukovacím konstrukcím na ruku.

Nafukovací modul Bigelow Aerospace | zdroj: Bigelow Aerospace