Tak předně, syndrom toxického šoku není vlastně nemoc, ale komplikace způsobená bakteriální infekcí, nejčastěji bakterií Staphylococcus aureus nebo Streptococcus pyogenes. Toxin TSST-1, který bakterie produkují, je takzvaný superantigen, takže nutí tělo spustit mnohem masivnější imunitní reakci, než je běžné.

Tělo zaplaví "bouře" bílých krvinek, která společně s přítomností toxinu způsobí, že se dostane do šoku: Zánět se rychle šíří, člověku náhle stoupá teplota, může nastat selhání orgánů a dokonce i smrt.

Onemocnění bylo sice poprvé popsáno v roce 1978, ale vyskytovalo se už dříve, většinou ho lékaři označovali za "stafylokokovou spálu". Od poloviny sedmdesátých let je nejčastěji spojované s menstruací, a to zejména s používáním tamponů.

Ve skutečnosti je však tampon jen jednou z mnoha cest, které k rozvoji onemocnění mohou vést. Podle statistik Státního zdravotního ústavu se v Československu, respektive pak Česku v letech 1983 až 2011 objevilo 159 případů syndromu toxického šoku. Ve 47 případech šlo o menstruující ženy, takže v podstatě "jen" ve třetině případů.

U ostatních pacientů se rozvinul většinou v důsledku infekce v ráně – u žen jde nejčastěji o ránu po císařském řezu. A nemoc se nevyhýbá ani mužům.

Ultrasavé tampony, které se podle výrobce nemusely měnit

Proč se ale slovo "tampon" v souvislosti s TSS vyskytuje tak často? Jde o nejčastější cizí předmět, který si lidé vkládají do těla po dobu několika hodin, navíc při jeho špatném zavedení hrozí poranění sliznice. Pochva má ideální podmínky pro výskyt bakterií a tampon je ještě zlepšuje a poskytuje další prostor, ve kterém se mohou množit. 

V sedmdesátých letech došlo k rozsáhlé epidemii TSS, přičemž s použitím tamponů souvisely tři čtvrtiny případů. Mohly za to dvě věci. Jednou z nich byl fakt, že od svého vynalezení tampony zlepšily savost, ženy je nemusely tak často měnit a kvůli vyšší vlhkosti tak byly pro bakterie lepšímu hostiteli.

Tím hlavním viníkem byla ale konkrétní značka tamponů Rely, která se v reklamách oháněla tím, že zvládne pojmout veškerou menstruační krev z jednoho cyklu a žena ho tak po celou dobu nemusí měnit. Kromě toho ale také výrobky obsahovaly látku zvanou karboxymethylcelulóza, která jim umožňovala až dvacetkrát zvýšit svůj objem a hmotnost. Při pohledu na obyčejný tampon poněkud děsivá představa, že?

Zlepšila se výroba a výskyt klesl

Jakmile se přišlo na příčinu nárůstu TSS, bylo použití karboxymethylcelulózy v tamponech zakázáno, stejně tak se z trhu stáhly výrobky se superabsorbčními vlastnostmi. Obratem výskyt syndromu klesl téměř na nulu a od té doby se drží na zhruba stejné úrovni. Nevymizel však a riziko, byť malé stále trvá.

Přívlastek "tamponová nemoc" však syndromu zůstal a stejně tak už zřejmě navždy budou muset výrobci tamponů uvádět varování na krabičkách a rizika detailně popisovat i do příbalových letáků, které kvůli tomu čítají několik stran, spolu s doporučením, že je potřeba je měnit nejpozději po osmi hodinách.

Zbytečné strašení? Ani ne, i přesto, že je pravděpodobnost propuknutí nemoci kvůli lepším materiálům tamponu prakticky nulová, stále tu i v dnešní době toto riziko je. Ostatně dokazuje to mimo jiné i případ americké modelky Lauren Wasserové, která kvůli němu přišla o nohu, hrozí jí amputace i druhé a snaží se proto veřejnost na nebezpečí upozornit.