Poté, co se pod tlakem vody loni zbortil (implodoval) batyskaf Titan, který se potápěl k Titaniku, se na sociálních sítích začaly objevovat dohady, proč neimplodovaly lahve se šampaňským nalezené u trosek nejslavnějšího vraku.

Snímky ukazují zašpuntované lahve ležící v hloubce téměř čtyř kilometrů. Ve videu ze sítě X je můžete vidět v čase 0:32.

Over 100 years since the Titanic sunk, and the bottom of the North Atlantic Ocean remains scattered with items. Dinner Plates & unopened Champagne bottles to name a few. pic.twitter.com/SEXrFebdME

— H0W_THlNGS_W0RK (@HowThingsWork_) May 18, 2023

Časopis IFL Science připomíná, že Titan, jehož trup byl vyroben z uhlíkových vláken a titanu, se zhroutil do sebe v důsledku rozdílu tlaku mezi vnějším a vnitřním prostředím v hloubce „pouhých“ 2 500 metrů.

Jak je tedy možné, že mnohem vyšší vodní sloupec nerozdrtil uzavřené lahve z obyčejného, křehkého skla?

Když se potopí ‚nepotopitelné‘

K vysvětlení je nutné připomenout, jak se „nepotopitelný“ parník potopil.  

Titanic klesl ke dnu 15. dubna 1912 za necelé tři hodiny u kanadského ostrova Newfoundland. Přední část, kterou prorazil ledovec, se naplnila vodou. Parník se naklonil přídí dolů a rozlomil se.

Přední část klesala ke dnu rychleji a plynule, jednoduše proto, že byla proražena a komory zaplavila voda. Proto se v ní rozdíl tlaků mezi vnějším a vnitřním prostředím vyrovnal. A proto také můžeme být fascinováni přídí lodi spočívající na dně s nepoškozeným zábradlím.

Zadní část klesala pomaleji, protože její komory vyplňoval vzduch. A také nepravidelně, v hloubce kolem šedesáti metrů implodovala.

Příčinou byl právě vzduch, který uvízl v komorách. Trup potom nevydržel rozdíl tlaků mezi vnějším a vnitřním prostředím.   

A co lahve se šampaňským, kterých bylo na Titanic naloženo na 2500? V těch byl přece také vzduch a kapalina o mnohem menším tlaku než mořská voda v obrovské oceánské hloubce.

Lidé, kteří tohle téma rozebírají na twitteru či facebooku, se většinou domnívají, že odpovědí na otázku, proč vnější tlak vody lahve nerozdrtil, je vysoký tlak uvnitř lahví šampaňského. Ty jsou naplněny oxidem uhličitým.

Tlak v lahvích se šampaňským je vyšší, než si patrně myslíte, dosahuje přibližně 6 barů, což je víc než dvojnásobek tlaku v pneumatikách vašeho auta. A pro připomenutí, jeden bar je atmosférický tlak na úrovni hladiny moře.

Šampaňské se uchovává v lahvích, které vydrží tlak až 20 barů. To je však jen zlomek rozdílu tlaků, kterému čelily lahve v potápějícím se Titaniku.

Vysvětlení podává korek

Na počátku sestupu na dno oceánu imploze lahvím šampaňského nehrozila. Šampaňské bylo ostatně už dříve nalezeno v hloubce 50 metrů pod hladinou neporušené a dokonce pitné.

S tím, jak se neotevřené lahve začaly potápět, klesal rozdíl tlaků mezi vnitřkem a vnějškem, a to až do hloubky 50 metrů, kde je tlak kolem 6 barů. Tam se rozdíl vyrovnal a při dalším klesání začal převažovat vnější tlak.

Nakonec Titanic i s lahvemi klesl na dno do hloubky 3 800 metrů, kde tlak dosahuje 381 barů (38,1 MPa). Ten by skleněná lahev pochopitelně neměla ustát.

come alza lui le coppe di champagne nessuno mai #titanic pic.twitter.com/wrgAZ5Ct3C

— . (@ZVAM93) March 8, 2021

Vodítkem pro vysvětlení záhady neporušených lahví je korek v hrdle lahve, který je stlačitelný. Dá se předpokládat, že pod vysokým tlakem a při pomalém klesání se ve velké hloubce smršťoval, píše IFL Science.

Voda potom měla volnou cestu do lahví. Tlaky se vyrovnaly a lahve neimplodovaly. Proto leží dodnes zdánlivě nedotčeny na dně oceánu. Šampaňské v nich ale už dávno není.