Observatoř na havajské sopce Mauna Loa, která patří americkému Národnímu úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA), v květnu zaznamenala dosud nejvyšší koncentraci oxidu uhličitého (CO₂) v ovzduší. Za celý měsíc dosáhla průměrné hodnoty 420,99 ppm, píše na svém webu NOAA.

To znamená, že v jednom milionu molekul plynů, které tvoří vzduch, bylo více než 420 molekul oxidu uhličitého – plynu, který zesiluje skleníkový efekt a přispívá k oteplování planety.

Naposledy byla koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší na této úrovni v době pliocénu, tedy před 4,1 až 4,5 milionu let. Tehdy byly teploty přibližně o šest stupňů Celsia vyšší než v současnosti, hladiny oceánů a moří se nacházely o pět až pětadvacet metrů výš a Antarktidu pokrývaly bujné lesy.

Čeká nás to znovu?

Rychle a zběsile

Letošní květen se stal měsícem s nejvyšším průměrem atmosférického CO₂ od doby, kdy se na Mauna Loa začala jeho koncentrace měřit. To bylo před 64 lety, v roce 1958.

Znepokojující přitom není jen vysoká nálož plynu v ovzduší, ale především jeho nárůst. Na to, že koncentrace CO₂ se zvyšuje čím dál vyšším tempem, upozorňuje na svém twitterovém účtu v grafu a animaci, které sestavil z dat NOAA, meteorolog Steve Bowen.

The animated daily CO2 PPM graphic since the mid-1970s helps show how steadily the rise continues to be.

There need to be tough decisions at the federal and private sector level to limit carbon emissions around the world. Time remains to make meaningful change. Why wait?

(2/2) pic.twitter.com/ZG5t08PQj7

— Steve Bowen (@SteveBowenWx) June 3, 2022

Pro srovnání: Když v havajské observatoři, která stojí v nadmořské výšce 4169 metrů, začali v roce 1958 sledovat počasí i chemické složení atmosféry, bylo v ovzduší jen 315 částeček oxidu uhličitého na milion. A ještě před průmyslovou revolucí se hladiny tohoto plynu trvale držely kolem 280 ppm – po téměř 6 000 let lidské civilizace.

Od té doby lidé vypustili do ovzduší odhadem 1,5 bilionu tun CO₂ a předindustriální koncentrace plynu se zvýšila už o 50 procent. Podstatná část CO₂ bude ohřívat atmosféru ještě tisíce let.

Oxid uhličitý zadržuje teplo vyzařující z povrchu planety, které by jinak uniklo do vesmíru. Důsledkem je oteplování atmosféry planety, což vyvolává kaskádu povětrnostních vlivů, včetně extrémních veder, sucha, prudkých srážek, záplav a tropických bouří.

„Věda je nevyvratitelná: lidé mění klima Dopady klimatických změn můžeme kolem sebe vidět každý den. Neustálý a rychlý nárůst oxidu uhličitého naměřený na Mauna Loa je jasnou připomínkou toho, že musíme podniknout,“ cituje web NOAA vrchního administrátora této organizace Ricka Spinrada.

Dynamický nárůst plynu v ovzduší však neznamená, že bude stejným anebo rychlejším tempem přibývat i v následujících měsících. Jeho koncentrace se během roku mění.

Od podzimu do jara, kdy se rozkládají rostliny, stoupá. V létě zase klesá, protože vegetace „vysává“ CO₂ ze vzduchu. Do doby, než začal skleníkové plyny vypouštět člověk, řídila tento cyklus „matka příroda“.

Češi pátí v Evropě

Teď se však na koncentraci oxidu uhličitého z podstatné části podílejí lidé, zejména spalováním fosilních paliv – zemního plynu, ropných produktů, uhlí, koksu.

Česko se přitom řadí mezi přední světové znečišťovatele. Do ovzduší vypustí za rok celkem přes 100 milionů tun oxidu uhličitého (kolem 10 tun na hlavu). V Evropě nám podle dat Eurostatu patří páté místo za Lucemburskem, Estonskem, Irskem a Islandem. 

Polovina emisí oxidu uhličitého zůstává v ovzduší a způsobuje oteplování a další změny. Menší část se vstřebává do oceánů, které se vlivem plynu stávají kyselejší.