Může z toho být astronomická událost desetiletí. V jádru Seyfertovy galaxie SDSS J1430+2303, od které nás dělí 1,1 miliardy světelných let, spolu tančí dvě superhmotné černé díry o hmotnosti 200 milionů Sluncí.

Jsou to dvě monstra, jejichž gravitační pole je tak silné, že z něj žádný objekt, včetně světla, neunikne.

Co je ale v tomto případě podstatné, vzdálenost mezi černými děrami, které se vzájemně obíhají, se zkracuje. Astronomové by se tak mohli dočkat jevu, který utváří tvář známého vesmíru: Srážky dvou superhmotných černých děr.

Naznačuje to oscilace světla pozorovaná v centru zmíněné galaxie.

Černé díry v těsném objetí

Tým astronomů vedený Ning Jiangem z Čínské univerzity vědy a techniky, který galaxii studoval, dospěl k závěru, že šance na brzkou kolizi je vysoká. Předpověděl, že může nastat do tří let.

Během posledních let se podle analýzy publikované ve vědecké databázi arXiv oscilace v galaktickém jádře stále zkracovaly, a to z časového úseku jednoho roku na pouhý jeden měsíc.

Není stoprocentně jasné, zda to, co se děje v jádře SDSS J1430+2303, je důsledkem divokého reje černých děr. Vzhledem k přítomnosti supermasivních černých děr v jádrech galaxií je však takové vysvětlení nejpravděpodobnější.

Výzkumníci ve spolupráci s radioastronomy v nitru SDSS J1430+2303 odhalili rentgenové záření odpovídající pádu železa do nitra černé díry. Tedy přesně to, co bychom čekali, že se v galaxii bude dít, pokud se v ní nacházejí superhmotné černé díry.

Pokud by srážka, či spíš splynutí dvou superhmotných černých děr nastalo, byla by to událost, kterou astronomové dosud neměli šanci pozorovat.

Pomocí detektorů gravitačních vln už několik kolizí černých děr sledovali. Byly to ale jen „titěrné“ černé díry o hmotnosti desítek Sluncí.

Srážky, které utvářely vesmír

Spojování superhmotných černých děr – to je však jiná kategorie. Mělo zásadní vliv na geografii galaxií a známého vesmíru. To, jak se spojováním menších černých děr do superhmotných černých děr staly tyto objekty „kotvami“ galaxií, je jedním z vysvětlení současné podoby vesmíru.

Pokud budeme mít trochu štěstí, během tří dalších let si budeme při pozorování SDSS J1430+2303 moci doplnit další kousek naší velké vesmírné mozaiky.