Je to pozůstatek kráteru přesahujícího plochu Česka. Má průměr 520 kilometrů. Rozkládá se v australském státu Nový Jižní Wales a vědci ho pojmenovali Deniliquinský útvar. Popisují ho ve studii zveřejněné v časopise Tectonophysics, ve které vyslovili hypotézu, že kráter vytvořil dopad obrovského vesmírného tělesa.

Pokud průzkumné vrty jeho původ potvrdí, byla by to největší struktura tohoto druhu na Zemi.

Přirozeně jen mezi těmi, které známe. Historie bombardování Země asteroidy je nám z velké části utajena aktivní geologií naší planety. Vliv na umazávání kráterů má eroze, vodní cyklus, ale i posuv kontinentálních desek. Některé části kráterů vzniklých po dopadu planetek se ale dochovávání lépe než jiné.

Při dopadu dostatečně velké planetky vznikne kráter, v jehož středu se vytvoří centrální vyvýšenina, obdobně jako když při dopadu kamínku do vody vystříkne část vody vzhůru.

I tyto vyvýšeniny (dómy) podléhají zubu času. Mohou však odolávat přírodním jevům déle než širší kráter v jejich okolí. Tak uchovávají delší čas zprávu o dávném dopadu.

Našli příčinu masového vymírání?

Výzkumníci se teď domnívají, že našli jeden z nejstarších takových útvarů v Austrálii. Pokud se jejich podezření potvrdí, mohli bychom být na stopě původci vymírání před 444 miliony lety.

„V letech 1995 až 2000 náš spolupracovník Tony Yeates dospěl k názoru, že magnetické vzorce pod Murrayskou pánví v Novém Jižním Walesu představují pohřbenou impaktní strukturu. Analýza aktualizovaných geofyzikálních dat v regionu v letech 2015 až 2020 potvrdila existenci struktury se seizmicky definovaným dómem v jejím středu,“ píší vědci z Univerzity Nového Jižního Walesu v článku pro magazín The Conversation.

Tato struktura má podle nich všechny znaky, které by se daly očekávat u impaktního kráteru. Například magnetická měření v oblasti odhalují symetrické zvlnění kůry kolem jádra struktury, které patrně vzniklo při nárazu, kdy vysoké teploty vytvořily intenzivní magnetické síly.

„Centrální nízká magnetická zóna odpovídá třicet kilometrů hluboké deformaci. Vrchol centrální vyvýšeniny je asi o deset kilometrů nižší než vrchol regionálního pláště,“ píší vědci.

Důkazy leží hluboko pod zemí

V době, kdy kráter vznikl, před více než 400 miliony let, byla současná Austrálie součástí superkontinentu Gondwana.

Přesnou dobu případného dopadu vědci neurčili. Pohrávají si však s možností, že dopad mohl přispět k silurskému vymírání před 445 až 443 miliony let.

Místo ve východní Gondwaně, kde vznikla Deniliquinská struktura. Nyní se oblast nachází na jihovýchodě Austrálie. | zdroj: kredit-Zhen Qiu et al.

Tehdy se prudce ochladilo a následné masové vymírání zlikvidovalo asi 85 procent druhů na planetě. Bylo to druhé nejhorší masové vymírání ve známých dějinách naší planety, téměř dvakrát horší než K-Pg vymírání, při kterém před 66 miliony lety vyhynuli neptačí dinosauři.

Příčina silurského vymírání dodnes není známa. Jednou z možností je silnější aktivita sopek.

Vědci připouštějí, že spojení australského dómu se silurským vymíráním je zatím pouze hypotézou. „Je také možné, že struktura je starší než tato událost a může být raně kambrického původu, tedy z éry asi před 514 miliony let,“ píše jeden z autorů studie, geolog Andrew Glikson, v The Conversatrion.

V analýze Deniliquinského útvaru chtějí vědci pokračovat. „Pro důkaz nárazu budeme muset shromáždit fyzické znaky otřesu, které můžeme získat pouze hlubokými vrty do struktury.“