Jak savci ovládli svět? Po vymření dinosaurů se naučili žít ve dne

- Příroda autor: Jan Toman

Moderní savci se v průběhu své dlouhé evoluce dokázali přizpůsobit nejrůznějším ekologickým strategiím, jak dokazuje neuvěřitelná pestrost jejich zástupců od drobných rejsků až po obří velryby. Ani tak ale nemohou zcela zapřít svou evoluční minulost. Nápadné množství savčích vlastností naznačuje, že jejich předkové museli být nočními tvory.

Jedni z prvních savců, kteří se adaptovali na denní život, byli zřejmě sudokopytníci

Jedni z prvních savců, kteří se adaptovali na denní život, byli zřejmě sudokopytníci,zdroj: ThinkStock

Odtud zbývá už jen krůček k myšlence, že byli savci nuceni v počátcích své evoluce sklonit hlavu před dominantními vládci souše – dinosaury – a aktivovat výhradně v noci. Příběh o důvtipných savcích, kteří si počkali na vhodnou příležitost, po vymření dinosaurů vyskočili z nočních stínů a ovládli Zemi, ale nikdo příliš důkladně netestoval. Moderní statistické metody naštěstí umožňují, aby se biologové podívali na zoubek i této hypotéze.

Mezi savci nalezneme zástupce, kteří jsou aktivní výhradně ve dne, nebo naopak v noci. Další upřednostňují aktivitu během úsvitu či soumraku a existují dokonce i druhy, které s pravidelnými přestávkami aktivují vždy několik hodin bez ohledu na denní dobu. Oproti ptákům, plazům a dalším skupinám suchozemských živočichů je nicméně u savců výhradně noční aktivita daleko častější.

Zvládnou spíš šero, než rozlišení barev

Nápadné náchylnosti savců k nočnímu životu naznačují také další důkazy. Naprostá většina savců má oči přizpůsobené spíše k zachycení slabého světla než důkladnému rozlišení barev. Dokonce i u většiny denních druhů převažují mezi světločivnými buňkami citlivé tyčinky.

Čípků, které obratlovcům umožňují rozlišovat barvy, mají savci až na pár druhů málo a spadají u nich jen do dvou typů. O nějakém důkladném rozlišování barev tak nemůže být řeč. Výjimkou je pouze malá skupina primátů zahrnující i člověka.

Spíše nočními tvory byli patrně už první vzdálení předkové savců na počátku druhohor. Celá řada savčích druhů se navíc může chlubit hmatovými vousky a v neposlední řadě mají naši ochlupení příbuzní nápadně citlivý čich a sluch.

Opravdu ale aktivovali druhohorní savci pouze v noci? Byl to právě ústup dinosaurů, co jim umožnilo "vyjít ze stínu"? Nebo bychom nějaké denní savce mohli potkat už ve druhohorách? Na tyto otázky se pokusil nalézt odpovědi tým izraelských a britských vědců.

První byli hmyzožravci

Výzkumníci dali dohromady data o denní aktivitě bezmála 2500 druhů savců takřka ze všech jejich čeledí. Údaje následně aplikovali na evoluční stromy zkonstruované s pomocí široce přijímaných hypotéz o příbuznosti a rozrůzňování různých savčích skupin.

Prvním statisticky silně podpořeným výsledkem se stala výhradně noční aktivita společného předka všech analyzovaných savců. Možnost, že by se jednalo o druh aktivující ve dne, za úsvitu, nebo za soumraku, je daleko méně pravděpodobná.

Přechod od nočního života k dennímu takřka jistě nenastal naráz, ale přes mezistádium aktivity za rozbřesku či za soumraku. Neméně zajímavé je proto datování těchto mezistádií. První z nich mohly podle výsledků studie nastat buď na samém přelomu druhohor a třetihor – tedy v době, kdy vymřeli dinosauři, nebo zhruba o deset milionů let dříve. Prvními přechodnými skupinami byly patrně některé linie hmyzožravců a sudokopytníků.

Hypotéza o nástupu denních savců až po vymření dinosaurů by se mohla zdát podpořená jen v prvním případě. Jak ale badatelé zdůrazňují, dinosauři byli patrně na ústupu už několik milionů let před dopadem osudového meteoritu a dalšími katastrofickými událostmi, které způsobily hromadné vymírání na konci druhohor. Proti testované hypotéze tudíž nemusí nutně svědčit ani dřívější datace.

Až po vymření dinosaurů

Nástup savčích skupin aktivních ve dne přišel podle výsledků studie počátkem třetihor – buď těsně po vymření dinosaurů, nebo o něco později. Obě tyto možnosti jsou v souladu s hypotézou, že v přechodu k dennímu životu bránili právě obří plazi. Mezi prvními denními skupinami nejspíše byly tany, primáti, afričtí bércouni, někteří hlodavci a sudokopytníci.

Přechody z aktivity za rozbřesku či za soumraku k denní nebo noční aktivitě přitom byly daleko častější než přeskoky opačné. Tento způsob života tak s velkou pravděpodobností hraje v savčí evoluci roli přechodného stavu mezi oběma vyhraněnými životními strategiemi.

Třebaže zbývá rozřešit mnoho dalších otazníků týkajících se nástupu savců jakožto dominantní skupiny mezi pozemskými obratlovci, nebo obecněji střídání velkých evolučních faun, nynější studie ukázala, že velkou roli může hrát třeba i jednoduchý efekt pána hory.

Dinosauři nemuseli být nutně lepší než savci. Protože ale obsadili z počátku druhohor většinu ekologických rolí rychleji, měli daleko větší šanci, že i po náhodném vymření nějakého jejich druhu obsadí jeho místo druh jiný, příbuzný. Na savce oproti tomu zbyly pouze okrajové, například noční, ekologické strategie. Šanci dostali až o mnoho desítek milionů později, když dinosauři definitivně vymřeli.

Zdroj: Maor R, Dayan T, Ferguson-Gow H, Jones KE (2017): Temporal niche expansion in mammals from a nocturnal ancestor after dinosaur extinction. Nature Ecology and Evolution, online.

Tagy: pravěk dinosauři savci zvířata a příroda třetihory

Zdroje: vlastní