Archeologové analyzovali mumifikované tělo obalené bahenní krustou. Mumie jim poskytla pohled do dosud nepoznaného způsobu pohřební úpravy ve starověkém Egyptě.

Těla zesnulých bývala typicky balena do plátěných bandáží a zalévána horkou pryskyřicí. U zmíněné mumie bylo ale k obalení těla namísto pryskyřice použito bahno. Z jakého důvodu?

„Bahno je mnohem dostupnější materiál,“ sdělila vedoucí výzkumu, archeoložka Karin Sowadaová z Macquarieovy univerzity v Sydney.

CT snímky obrysů lidské postavy v bahenním krunýři vyznačeném bílou čarou. | zdroj: Sowada et al. 2021/Chau Chak Wing Museum/Macquarie Medical Imaging

To je ale jen jedno z možných vysvětlení. Tím druhým by mohlo být poškození mumifikovaného těla. Bahno mohlo jednoduše doplnit nějakou část torza.

Kombinaci obou verzí naznačuje posmrtný příběh mumie ženy, která žila ve 13. století před naším letopočtem.

V cizí rakvi

Mumie v bahenním zábalu měla pohnutý osud. Byla objevena v 19. století, kdy ji s dalšími nálezy dopravil do Austrálie sběratel Charles Nicholson.  Vzhledem k tomu, že tělo je starší než zábal, v němž bylo uloženo, je jasné, že žena neměla po smrti klid.

 „Místní (egyptští) překupníci zřejmě mumifikované tělo uložili do rakve, v níž původně leželo tělo jiné, aby lidem ze západu prodali kompletní sadu,“ vypověděla o osudu mumie Sowadaová.

Na rakvi je napsáno ženské jméno Meruah nebo Merutah a podle ikonografie, která ji zdobí, spadá do období kolem roku 1000 před naším letopočtem. Je tedy o 200 let mladší než mumie uvnitř. Uložené tělo nepatřilo Meruah, byla to ale také žena, která zemřela mezi 26. a 35. rokem života.

Australští výzkumníci s využití magnetické rezonance a chemické analýzy čtyři roky prováděli detailní ohledání ostatků a zábalu. Z jejich mravenčí práce vyplynula i chronologie toho, co se s tělem stalo po smrti – a také vysvětlení krunýře z bahna.

Detektivka z údolí Nilu

Výzkumníci předpokládají, že zpočátku probíhala mumifikace běžným způsobem. Tělo bylo obaleno do látek a zalito pryskyřicí, pak ale z neznámých důvodů byla poškozena levá noha od kolene níže. Vědci připouštějí, že viníky mohli již ve starověku být vykradači hrobek, kteří mumii poškodili zřejmě během jedné až dvou generací po prvotní mumifikaci.

Poškození každopádně vedlo k opravě novým zábalem bahnitou směsí. Bahno bylo nanášeno po vrstvách ještě vlhké a snadno opracovatelné. Ani tento krunýř ale nevydržel navždy.

Později bylo tělo znovu poškozeno v oblasti krku a hlavy. Vzhledem k tomu, že mumie již nebyla znovu opravena, je patrné, že toto poškození je poměrně nové. Jeho pachatelé zřejmě do těla následně zavedli kovové hřeby, aby zabránili rozpadu mumie.

Naštěstí se jim to podařilo a nález skončil až u současných vědců.

Přebalované mumie

Mumie v bahně není první, která byla dlouho po smrti opravována. Web Science Alert píše se opakovaně přebalovaly ostatky faraona Setiho I., anebo faraona Amenhotepa III. (Tutanchamova dědečka).

Bahenní krunýř ženské mumie i přesto podle Sowadové představuje v egyptské mumifikaci skutečně pozoruhodný objev.

Analýza ostatků mumifikované ženy byla publikována v žurnálu PLOS One. 

„