Vědci umí v mozku potlačit špatné vzpomínky. Zatím u myší
7. 6. 2019 – 18:41 | Člověk | Radek Chlup | Diskuze:
Dalo by se poeticky říci, že v mozku je ukrytá naše duše, kterou tvoří vzpomínky a prožitky, formující osobnost každého z nás. Vzpomínky máme krásné, často nám dávají pocit štěstí. Mohou však mít i odvrácenou stránku – tu temnou. V takovém případě se objevuje riziko traumatu nebo jiného psychického problému. Vnitřní démoni jsou naším největším nepřítelem, se kterým se nejobtížněji bojuje. Mozek je zároveň tak komplikovaný orgán, že vědce překvapuje ještě dnes. Podle nové studie bude v budoucnu možné ovládat, zda budeme šťastní, nebo jestli se budeme propadat do duševní nepohody.
Studie, v níž byly provedeny testy na myších, vznikla pod vedením Steva Ramireze a Briany K. Chenové z Bostonské univerzity. Stojí v ní, že vzpomínky lze uměle upravovat. V případě, že by to skutečně bylo možné, sloužilo by zjištění k léčbě slábnoucí paměti a depresí, úzkostí a posttraumatického stresu. Jde jen o pouhou hypotézu, která by však s neduhy moderní společnosti – stres a tlak, z něhož plynou deprese, úzkosti a další nepříjemnosti – mohla spolehlivě zatočit.
Vědcům se tedy podařilo přijít na způsob, jak ovlivnit traumatické vzpomínky, které patří mezi nejčastější příčiny psychických problémů. Ovlivnit je je možné dvěma způsoby. První možností je umělá aktivace paměťových buněk ve spodní části hipokampu, což vede k posílení špatných vzpomínek. Z toho plyne duševní nepohoda. Stimulace buněk v horní části hipokampu negativní vzpomínky potlačuje, což směřuje k psychické úlevě.
Manipulace mozku
Testované myši byly nuceny prožívat radostné a špatné chvíle. Mezi hezké zážitky patřilo setkání myšáka s myšicí. Trauma bylo způsobeno elektrickým proudem. Přitom byly identifikovány důležité buňky pro tvorbu vzpomínek sledováním, které buňky jsou aktivovány při pozitivních, neutrálních a negativních prožitcích. Cílem bylo zjistit, jaké buňky se podílejí na tvorbě vzpomínek a pak je otestovat reaktivací.
Říká se tomu optogenetika. Pokusné myši jsou speciálně upraveny tak, že při každé aktivaci mozkových buněk produkují světélkující protein, což vědcům umožňuje mapovat jejich mozek v reálném čase. Dokonce je možné tyto buňky uměle aktivovat pomocí laserového paprsku a do mozku zavedených optických vláken. V tomto případě už jde o manipulaci mozku, kdy mu můžete v podstatě přikazovat a on na povel poslouchá.
Otázka etiky
Potlačení traumat, eliminace depresí, úzkostí a stresu – tohle všechno by bylo možné, kdyby před vědci neležela těžká překážka. Jak to udělat bez optogenetiky, nebo jak optogenetiku učinit neinvazivní? I kdyby se podařilo vyřešit tento drobný zádrhel, pořád platí, že mozek má u každého člověka odlišnou síť neuronů.
Navíc, je ovládání mysli etické? Od přirozenosti má na míle daleko, šlo by zcela jistě o kontroverzní metodu. Špatné zkušenosti formují naši osobnost, dávají nám potřebné zkušenosti a špatné vzpomínky nám připomínají, kde jsme tyto zkušenosti načerpali. Zapomenutí může zásadně změnit člověka ještě k horšímu. Bojovat se špatnými vzpomínkami přirozenou cestou cvičí a posiluje lidského ducha.
Optogenetika je pro lidské subjekty prozatím nemožná. Asi málokdo z nás by kvůli potlačení nebo úpravě vzpomínek podstoupil genovou terapii a nechal si do mozku implantovat optický kabel. Jen tak pro zajímavost, něco podobného jako optogenetiku u lidí jsme mohli vidět ve filmech, mezi které například patří Muži v černém, proto nejde o úplně novou myšlenku. Je však rozdíl mezi fantasy nebo sci-fi a realitou.