Vědcům se podařilo zvrátit průběh demence. Zatím u myší

- Člověk autor: Ladislav Loukota

Postupné selhání paměti, kognitivních i motorických funkcí je zřejmě nejvýznamnější důvod toho, proč se tolik lidí obává svého života po šedesátce. Naše osobnost a celé já pramení ze zkušeností a paměti. Nevyhnutelná degradace pojící se s demencí či souvisejícími degenerativními chorobami proto oprávněně vzbuzuje neklid. Nová práce, která průběh demence experimentálně zvrátila, však vzbuzuje naději na změnu.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Padesát odstínů demence

Pod pojmem demence se tradičně ukrývá celá řada rozličných chorob, mezi něž patří i Alzheimerova či Parkinsonova choroba. Dnes je nejčastější stařecká či také senilní forma, ještě v předminulém století však výrazná část populace trpěla presenilní demencí již ve věku mezi 30 a 40 roky vlivem chorob, které dnes lze již snáze potlačovat.

Ačkoliv se kořeny demence jakožto série degenerativních změn v mozkové tkáni mohou lišit, společné jmenovatele má nemoc obvykle stejné. Jde zejména o tau proteiny, které při nadměrném ukládání vytvářejí tzv. amyloidní plaky, typicky tvořené jádrem z amyloidu beta a neurofibrilárních vláken. Právě tyto plaky jsou primární důvod zhoršující se mozkové činnosti.

Mechanismus rozvoje demence je však mnohem složitější a patří do něj i látky leukotrieny, které vznikají v důsledku zánětlivých či alergických reakcí. Na počátku demence plní pozitivní úlohu v ochraně nervových buněk, v pozdější fázi však obracejí kabát a začínají škodit.

Právě na přetažení leukotrienů zpět na světlou stranu Síly či alespoň jejich blokaci během rozvinuté fázi choroby, se proto obrátili vědci z filadelfské univerzity Temple. Pro účely svého pokusu geneticky vytvořili sadu myší s predispozicí pro tvorbu tau proteinů. Když bylo zvířatům 12 měsíců, jejich mozečky zanesením odpovídaly zhruba šedesátiletému člověku s rozvinutou demencí.

Následně byly myši rozděleny do dvou skupiny - kontrolní dostávala placebo, primární skupina však byla léčena látkou zileuton. Ta paradoxně není nikterak nová - jedná se o dlouhodobě schválené léčivo, které je už po 22 let podáváno pacientům s astmatem. Zileuton má ovšem "vedlejší" efekt v podobě blokování formací leukotrienů. Po šestnácti týdnech se tak při testování zvířat v bludišti ukázalo, že skupina léčená zileutonem zvládá orientaci výrazně lépe než skupina kontrolní.

Klinické testy na dohled

Následná analýza hodnot leukotrienů ukázala pokles až o 90 procent ve srovnání s kontrolní skupinou. Také hodnoty dalších rizikových proteinů škodících aktivitě mozku poklesla o 50 procent. To potvrdilo i zkoumání mozků myší pod mikroskopem – zatímco léčená skupina měla synapse srovnatelné s běžnými myšmi, neléčená (resp. placebem "léčená") skupina vykazovala silnou degradaci.

"Náš výzkum ilustruje, že můžeme zasáhnout až po vzniku onemocnění a farmakologicky zachránit myši s tau-indukovanými deficity paměti," vysvětlil vedoucí autor práce Domenico Praticò.

To jinými slovy shrnuje i Achillovu patu nejnovějšího výzkumu – ačkoliv je spása myší s rozvinutou demencí rozhodně velmi povzbudivá, rozhodně nejde o stříbrnou kulku proti chorobě. Alespoň ne prozatím.

Jak již padlo, rozvoj demence je složitým řetězcem komplexní mozkové biochemie – nakolik tedy postačí blokovat jednu látku, je zatím nejasné. Rovněž platí, že dvanáctiměsíční myši s geneticky indukovanou chorobou nejsou na stejné úrovni jako lidé. Je možné, že u seniorů s rozvinutou demencí nebudou výsledky ani zdaleka tak růžové jako na laboratorních myších.

Nakolik má smysl nadšení hasit, se ovšem snad ukáže již brzy. Díky tomu, že je zileuton již dávno schválen regulačními orgány pro léčbu astmatu, klinickým testům pro pacienty s demencí v podstatě nic nebrání. Během několika málo let tak možná bude jasné, zdali zileuton skutečně podobně působí i na lidi.

Odhalit u aktivní látky až generaci po jejím uvedení na trh může působit překvapivě - připomeňme však, že něco podobného se podařilo loni i v Česku. Vědci z Univerzity Palackého tehdy odhalili, že lék disulfiram užívaný pod názvem Antabus v léčbě alkoholové závislosti má zřejmě "sekundárně" také protinádorové účinky. Ironií osudu je i u něj protialkoholní využití až druhotnou aplikací – zcela původně byl disulfiram určen na zažívací potíže...

Na každý pád platí, že možnost nejen zastavení, ale dokonce zvrácení průběhu demence slibuje velký potenciál. Byť dnes existuje řada vizí na rapidní prodloužení lidského života, bez vyléčení degenerativních chorob mohou mnohé podobné nápady přijít vniveč. Asi jenom málokdo se chce dožít 150 let, ale již od 60 let ztrácet paměť. Čerstvé zjištění vědců z univerzity Temple je v honbě za prodloužením aktivního života výrazným skokem kupředu.

Studie byla publikována v Molecular Neurobiology

Tagy: mozek duševní zdraví lidské tělo věda a poznání