Když se řekne "budoucnost kosmonautiky", většina lidí si nejspíš představí odvážné posádky kosmických lodí. Vizionáři jako Elon Musk, plánující kolonizovat Mars, tomu dodávají na hodnověrnosti. Odborníci však budoucnost průzkumu vesmíru vidí spíše v sondách a studie Jet Propulsion Laboratory americké NASA proto nyní navrhuje více se věnovat vývoji autonomní umělé inteligence, díky níž by zítřejší sondy získaly vlastní hlavu.

Soukromá společnost SpaceX se proslavila snahou recyklovat první stupně svých raket Falcon 9 pro další lety. Po jejím boku však možná brzy stane i jiná "recyklační" iniciativa - americká NASA totiž vypsala desetimilionovou studii, která má řešit, zda je možné vrchní stupně nosičů upravovat pro obytné využití jako kosmické stanice. Nejde přitom o nový nápad, při současné poptávce o maximalizaci využívání kosmonautiky se však konečně může setkat s pozitivní odezvou. 

Ačkoliv trendem inovací na poli energetiky dnes zůstávají obnovitelné zdroje, stále větší podíl firem mezi ně počítá i nové návrhy jaderných reaktorů. Největším hitem je přitom momentálně miniaturizace v modulární nebo také kapesní jaderné reaktory. Po společnosti NuScale, která na jaře uzavřela s americkou vládou smlouvu na stavbu prvních prototypů, se věci hýbou kupředu také v Kanadě, Británii a možná i nad našimi hlavami. 

Již druhým rokem probíhá horečnaté pátrání po "Planetě devět", hypotetickém tělesu ukrytém snad kdesi v Kuiperově pásu za dráhu Neptunu. Poté, co bylo Pluto před deseti lety degradováno ze statusu planety na "plutoid", by se tak sluneční soustava mohla znovu dočkat návratu na starý planetární počet - tedy alespoň pokud to nezkazí čerstvá spekulace, že za devátou planetou se ukrývá ještě nová, desátá. 

Jméno SpaceX je fanouškům kosmonautiky dobře známé. Společnost Elona Muska učinila v posledních třech letech skrze přistávání a znovupoužívání prvních stupňů svých nosičů Falcon 9 rázné kroky vstříc zlevnění letů do vesmíru. Jako její konkurent se nejčastěji skloňuje Blue Origin, tedy společnost jiného miliardáře Jeffa Bezose. Možná se však schyluje i k příchodu třetího výrazného jména Stratolaunch.

V předchozím díle jsme si ukázali, jak vznikly tajuplné světlé skvrny nacházející se v impaktním kráteru Occator na povrchu Cerery. Výzkum jejich tvarů a složení naznačil, že za jejich vznikem musíme hledat projevy kryovulkanismu. Zvláštní formy sopečné činnosti, během které je na povrch vyvrhována směs vody, krystalků ledu, různých solí a plynů. A jak si ukážeme v tomto díle, nejsou to jediné důkazy existence kryovulkanismu na Cereře, které máme k dispozici. Jak totiž odhalil výzkum nejvyšší hory Cerery, proces kryovulkanismu je pevně spjat i s jejím vznikem.