Z aktuálních raketových milníků se může zdát, že nás od cesty k Rudé planetě dělí jenom několik málo let. Vědci americké NASA si to však nemyslí. Elon Musk a jeho SpaceX sice slibují let k Marsu na rok 2024, NASA však mluví nejdříve o druhé polovině 30. let, tedy až za dvě desetiletí. Bude totiž ještě potřeba vyřešit hodně otázek. S jedním z největší problémů – radiací – by však možná mohlo pomoct i genetické inženýrství.

Oceánský měsíc Saturnu, Enceladus, dlouho představoval velkou záhadu. Jak je možné, že i malinký měsíc s průměrem odpovídajícím zhruba délce ČR si pod ledovou slupkou udrží kapalný oceán a má aktivní gejzíry? Teď už na to zřejmě známe odpověď a pomohli ji najít i čeští geofyzikové.

Moderní astronomická měření potvrzují, že kolem velké části hvězd v naší galaxii obíhá větší či menší množství planet. Některé z těchto planet dosahují takové velikosti a vzdálenosti od mateřské hvězdy, že by bez problémů mohly hostit život. Ani vznik živých organismů se nezdá být nepřekonatelným problémem. Přinejmenším na Zemi k němu patrně došlo krátce po skončení bouřlivých událostí spojených se vznikem planety.

Družice, vesmírné stanice a další objekty, které na oběžnou dráhu vypustil člověk, se dříve nebo později stanou "vesmírným smetím". Podle výzkumníka Texaské univerzity Leona Vanstona hrozí prakticky kdykoli, že nám nějaký ten "odpadek" spadne na hlavu.

Astronomům se poprvé podařilo detekovat takzvanou kilonovu, která je optickým protějškem zdroje gravitačních vln. Vznikla splynutím dvojce neutronových hvězd, během kterého se do vesmíru uvolnily vzácné kovy včetně zlata či platiny. Unikátní jev pozorovaly desítky vědců v observatořím po celém světě.

Měsíc dnes sice působí jako suchá skála na noční obloze, realita je však možná jiná. Nová studie americké Brownovy univerzity se domnívá, že na povrchu Měsíce se ukrývají další doposud netušené zásoby zmrzlé vody, ukryté uvnitř vulkanické horniny. Zjištění by mohlo napomoci budoucím letům k Měsíci i mimo něj. Jiná studie však na něj vrhá stín pochybností.