Grónsko je oblíbeným tématem klimaskeptiků, kteří připomínají, že největší ostrov světa byl vikinskými objeviteli pojmenován jako "zelená země". Podle nich to dokládá, že klima bylo kdysi teplejší a zároveň, že klima se stále mění bez přičinění lidí.

Přirozenou proměnlivost klimatu nikdo z vědeckých kruhů nepopírá, ba naopak, klimatické modely s nimi zhusta operují. Faktem ale zůstává, že vikingové mohli vidět z Grónska jen část pobřežních regionů a existence stovky tisíc (až miliony) let staré ledové masy ve vnitrozemí je přitom sondami ověřitelný fakt.

Pravdou je nicméně i to, že vikingové kolonizovali Grónsko v období, kdy (alespoň na jeho jihu) bylo podnebí člověku víc nakloněno – v devátém a desátém století.

Tenkrát v "zelené zemi"

Pozdější zánik osad vikingů pak dokládá, jak špatně se lidé s přirozenou změnou klimatu vyrovnávají. Nejnověji na to upozorňuje studie, která si posvítila na záhadný úbytek populace grónských mrožů.

Mrož, důstojný a dnes chráněný obyvatel severních moří | zdroj: Profimedia

Mohutní ploutvonožci začali ubývat počátkem 15. století, a dosud nebylo jasné, co za tím stojí. Studie pod vedením archeologa Jamese Barretta z Univerzity Cambridge sesbírala středověké artefakty vytvářené v Evropě z mrožích klů (od krucifixů po šachové figurky) a sledovala pomocí DNA a analýzy izotopů jejich původ.

Ukázalo se přitom, že většina klů pochází právě od mrožů žijících v Grónsku. Jak se do kontinentální Evropy dostaly?

Vysvětlením může být hromadný vývoz z někdejších vikinských osad v Grónsku. Zdá se, že nadměrný lov mrožů vedl k úbytku lidské populace na jihu ostrova. Kde nebylo co lovit, tam přestali žít i lidé.

"Z našich poznatků plyne, že do dvanáctého století se Grónsko stalo hlavním dodavatelem mrožích klů pro západní Evropu. To se shoduje s rozkvětem osídlení v Grónsku," napsal James Barrett.

Sami vikingové mroží populaci nešetřili. Používali kly při stavbě osad.

Mráz a omezené zdroje

V součtu s dalšími pracemi, které potvrzují ochlazení v Grónsku (14. a 15. století), tak tamní středověké kolonie působí jako varovný příklad kombinace enviromentálních faktorů a omezených zdrojů snižují šance na lidské osídlení.

Jinými slovy – klima v Grónsku bylo příznivé pro lidské osídlení, ale nadměrný lov a následná změna podnebí tomu udělaly přítrž. Právě to je lekce, kterou bychom si z Grónska měli vzít.

Grónská vláda současné oteplení vítá. Modely napovídají lepším zemědělským podmínkám a vyšší soběstačnosti. Problém je, že teplota se nezvýší jenom v Grónsku, ale také v tropických a subtropických oblastech planety.

Tamní populace budou chtít migrovat do míst, kde bude chladněji. A neplatí to jenom pro lidi, ale i zvířata a plodiny. Musíme tedy přizpůsobit zemědělství novým podmínkám, anebo jim přizpůsobit populaci.

Příroda i civilizace jsou poměrně odolné systémy, které mohou přežít i velké krize. Ale v historii je kromě vikingů v Grónsku mnoho příkladů ukazujících, že to nemusí platit vždy.