Vesmír se od Velkého třesku před 13,8 miliardami let rozpíná a astronomové s tím mají problém.  Vědí, že expanduje stále rychleji a že nejrychleji se pohybují nejvzdálenější galaxie.

Neshodnou se však na tom, jak zrychlení měřit a jaká je jeho velikost.

Dva výsledky

Zrychlení popisuje Hubbleova konstanta. To je veličina, která určuje, o kolik se zvětší rychlost vzdalování vesmírného objektu, když jeho vzdálenost vzroste o daný úsek – o milion parseků, což jsou zhruba tři miliony světelných let.

Astronomové používají při měření Hubbleovy konstanty dvě metody a každá dává jiné výsledky.

První metoda se opírá o analýzu mikrovlnného reliktního záření, pozůstatku po Velkém třesku, a šíří se vesmírem všemi směry. Záření je díky Planckovu kosmickému teleskopu podrobně zmapováno, takže z něj můžeme číst smrštění i expanze hmoty.

V tomto případě velikost Hubbleovy konstanty vychází 67,4 kilometrů za sekundu na megaparsek.

Druhá metoda vychází z měření vzdálenosti zářících supernov ve vzdálených galaxiích. Z posuvu jejich spektra lze vypočítat rychlost jejich vzdalování v minulosti. Hubbleova konstanta spočítaná touto metodou je 74 kilometrů za sekundu na megaparsek.

A to je pořádný rozdíl, pro který nemáme vysvětlení.

Heuréka, máme řešení!

Tvrdí to Lucas Lombriser, teoretický fyzik ze Ženevské univerzity, který se svými spolupracovníky dospěl k hypotéze, podle níž se Mléčná dráha a s ní další tisíce galaxií pohybují v gigantické bublině. Lombriser ji nazval Hubbleovou bublinou. Možná i proto, že se to rýmuje – Hubble Bubble.

Hubbleova bublina, jejíž průměr spočítal Lombriser na 250 milionů světelných let, je podle jeho hypotézy o padesát procent řidší než vesmír za jejími hranicemi. V takovém případě odpovídá expanze Hubbleově konstantě založené na měření reliktního záření – tedy 67,4 kilometru za sekundu na megaparsek.

"Bublina s výrazně nižší hustotou, než je hustota v jiných místech vesmíru, má důsledky na měření vzdálenosti supernov, tím pádem ovlivňuje i hodnotu Hubbleovy konstanty určenou touto metodou," vysvětluje fyzik

Jeho teorie není úplně novátorská. Už dávno je známo, že vesmír není stejnorodý, že v něm jsou místa s nízkou hustotou.

Hypotéza, že žijeme právě v místě, kde vesmír vytvořil řídkou bublinu, je stará dvě desítky let. Lombriser však jako první svou teorii podložil matematickým modelem.

Jistě, bude ho ještě nutné ověřit a srovnat s dalšími hypotézami. Profesor ze Ženevy je však přesvědčen, že se svým týmem rozlouskl jednu ze záhad vesmíru.

Na mysl nicméně přichází otázka: Kdo je, pane profesore, správcem téhle galaktické skupiny-bubliny?

Umělecké zobrazení Velkého třesku a rozpínání vesmíru | zdroj: Profimedia

Consistency of the local Hubble constant with the cosmic microwave backgroun” by Lucas Lombriser, 17 February 2020, Physics Letters B.
DOI: 10.1016/j.physletb.2020.135303

Université de Genève 10. 3. 2020, Physics Letters B 803: 135303.