Žijeme v megabublině. A konečně se našel fyzik, který ji spočítal

MAGAZÍN - Vesmír autor: Pavel Jégl

Vytváříme si své sociální bubliny na internetu. Kromě toho však žijeme v ještě mnohem větší bublině - galaktické, na kterou nemáme vliv. Její existenci dokládá matematickým modelem švýcarský fyzik.

Planckův teleskop. Hodnoty reliktního záření, které měří, umožňují stanovit rychlost rozpínání vesmíru

Planckův teleskop. Hodnoty reliktního záření, které měří, umožňují stanovit rychlost rozpínání vesmíru , zdroj: Profimedia.cz

Vesmír se od Velkého třesku před 13,8 miliardami let rozpíná a astronomové s tím mají problém.  Vědí, že expanduje stále rychleji a že nejrychleji se pohybují nejvzdálenější galaxie.

Neshodnou se však na tom, jak zrychlení měřit a jaká je jeho velikost.

Dva výsledky

Zrychlení popisuje Hubbleova konstanta. To je veličina, která určuje, o kolik se zvětší rychlost vzdalování vesmírného objektu, když jeho vzdálenost vzroste o daný úsek – o milion parseků, což jsou zhruba tři miliony světelných let.

Astronomové používají při měření Hubbleovy konstanty dvě metody a každá dává jiné výsledky.

První metoda se opírá o analýzu mikrovlnného reliktního záření, pozůstatku po Velkém třesku, a šíří se vesmírem všemi směry. Záření je díky Planckovu kosmickému teleskopu podrobně zmapováno, takže z něj můžeme číst smrštění i expanze hmoty.

V tomto případě velikost Hubbleovy konstanty vychází 67,4 kilometrů za sekundu na megaparsek.

Druhá metoda vychází z měření vzdálenosti zářících supernov ve vzdálených galaxiích. Z posuvu jejich spektra lze vypočítat rychlost jejich vzdalování v minulosti. Hubbleova konstanta spočítaná touto metodou je 74 kilometrů za sekundu na megaparsek.

A to je pořádný rozdíl, pro který nemáme vysvětlení.

Heuréka, máme řešení!

Tvrdí to Lucas Lombriser, teoretický fyzik ze Ženevské univerzity, který se svými spolupracovníky dospěl k hypotéze, podle níž se Mléčná dráha a s ní další tisíce galaxií pohybují v gigantické bublině. Lombriser ji nazval Hubbleovou bublinou. Možná i proto, že se to rýmuje – Hubble Bubble.

Hubbleova bublina, jejíž průměr spočítal Lombriser na 250 milionů světelných let, je podle jeho hypotézy o padesát procent řidší než vesmír za jejími hranicemi. V takovém případě odpovídá expanze Hubbleově konstantě založené na měření reliktního záření – tedy 67,4 kilometru za sekundu na megaparsek.

"Bublina s výrazně nižší hustotou, než je hustota v jiných místech vesmíru, má důsledky na měření vzdálenosti supernov, tím pádem ovlivňuje i hodnotu Hubbleovy konstanty určenou touto metodou," vysvětluje fyzik

Jeho teorie není úplně novátorská. Už dávno je známo, že vesmír není stejnorodý, že v něm jsou místa s nízkou hustotou.

Hypotéza, že žijeme právě v místě, kde vesmír vytvořil řídkou bublinu, je stará dvě desítky let. Lombriser však jako první svou teorii podložil matematickým modelem.

Jistě, bude ho ještě nutné ověřit a srovnat s dalšími hypotézami. Profesor ze Ženevy je však přesvědčen, že se svým týmem rozlouskl jednu ze záhad vesmíru.

Na mysl nicméně přichází otázka: Kdo je, pane profesore, správcem téhle galaktické skupiny-bubliny?

profimedia-0101695774  EXPANDING Umělecké zobrazení Velkého třesku a rozpínání vesmíru, zdroj: Profimedia.cz

Consistency of the local Hubble constant with the cosmic microwave backgroun” by Lucas Lombriser, 17 February 2020, Physics Letters B.
DOI: 10.1016/j.physletb.2020.135303

Université de Genève 10. 3. 2020, Physics Letters B 803: 135303.

Tagy: věda a poznání vesmír rozpínání vesmíru galaxie hypotéza