Podivný jev může zabíjet celé galaxie

MAGAZÍN - Vesmír autor: Ladislav Loukota

Také galaxie mají životní cykly. Cosi však může jejich existenci ukončit předčasně. To "cosi" teď zkoumá kanadský tým pomocí radioteleskopů v Chile.

Jak vypadá smrt galaxie?

Jak vypadá smrt galaxie?,zdroj: Profimedia.cz

Jako biologické formy života, v nichž je stále zakořeněno paradigma o tom, že "silnější vítězí", máme mnohdy pokřivené vnímání reality. Není těžké si představit, že může zemřít bakterie, myš nebo třeba i člověk.

Ale "smrt" - ve smyslu "ukončení funkce" - planety? Galaxie? Vesmíru? S tím už při svém vnímání tempa času máme poněkud problém. Přesto se zdá, že i velké celky ve vesmíru ohlodává zub času zrovna tak jako celky malé.

Jednou z možností, jak může životní cyklus galaxie skončit, je pochopitelné "vyhladovění". Nové hvězdy musejí vznikat z mezihvězdného plynu. Což znamená, že galaxie musejí konzumovat nový plyn, jinak časem hrozí, že se proces vzniku hvězd zastaví. Už delší dobu ale kosmologie tuší, že cosi ve vesmíru možná zabíjí celé galaxie dřív.

Když na galaxii padne smutek

Říká se tomu "náporové odfouknutí" (ram pressure stripping). Jev spočívá v průchodu galaxie skrze hustší interstelární médium. Tlak hustšího média při průchodu "odfoukne" z nitra galaxie méně hustý mezihvězdný plyn, takže sníží galaxii šanci na další rozvoj hvězd.

Planety, hvězdy a černé díry zůstanou netknuty a trochu plynu vznikne při smrti hvězd. V součtu ale může náporové odfouknutí být pro další existenci galaxie vysoce rizikové.

Dat o jevu náporového odfouknutí je však málo. Podle někoho může nastat vlivem husté mezihvězdné hmoty jenom v husté kupě galaxií, podle jiných může být oním médiem zase temná hmota vyskytující se i jinde.

profimedia-0129116921alma

Radioteleskopy ALMA, které pomohou vysvětlit předčasnou smrt galaxií,zdroj:Profimedia.cz

Teď se do ověřování či vyvracení podobných hypotéz pustí i první velký kanadský projekt jménem VERTICO (Virgo Enviroment Traced in Carbon Monoxide Survey). Tým tří desítek odborníků využije ke sledování toho, jestli či jak negativně ovlivňuje jejich okolí galaxie samotné, pole radioteleskopů ALMA na severu Chile.

ALMA, provozovaná Evropskou jižní observatoří za výrazného přispění EU, USA, Kanady, Japonska, jižní Koreji, Taiwanu a Chile, na svém místě stojí od roku 2013. Astronomům z Kanady observatoř pomůže zmapovat distribuci molekulárního vodík, paliva budoucích hvězd, napříč 51 galaxiemi v kupě galaxií v Panně (tedy Virgo). Výsledky snad napoví o životním cyklu galaxií o něco víc.

Život na okraji

V tomto klastru galaxií vzdáleném 60 milionů světelných let se celkově pohybuje mezi 1300 až 2000 galaxií. Jejich vzájemná interakce, pozorovaná z dostatečné vzdálenosti, nám může pomoci lépe určit, jak v realitě vypadá pravidelná interakce podobného počtu galaxií.

Kupa v Panně je součástí Místní nadkupy galaxií, kam patří i naše Mléčná dráha. Lze tak říct, že v mapování osudu tamních galaxií můžeme sledovat to, co může jednou potkat i naší vlastní galaxii.

Obecně kosmologové tuší, že naší vlastní galaxii došlo již minimálně jednou palivo pro vznik dalších hvězd. Stalo se to před třemi až pěti miliardami let. Smrt tehdy dosluhující generace hvězd však poskytla hmotu pro vznik generace nové - nejspíše včetně našeho Slunce.

I galaxie však potřebují jistý pravidelný příjem "potravy", jinak "chřadnou". Vzájemné pohlcování různých galaxií a oblaků mezihvězdného prachu se tak vlastně tolik neliší od vztahu kořisti a predátora ve světě biologickém.

Pozoruhodné je, že naše galaxie přitom podle současných mapovacích snah stojí tak trochu v periferii dění. Co do pozice je Mléčná dráha prakticky na okraji masivní supernadkupy galaxií jménem Laniakea.

Je možné, že co do přísunu potravy pro vznik hvězd tak bude naše galaxie v příštích miliardách (či spíše desítkách miliard let) spíše strádat, protože bude mít zkrátka menší šanci na interakci s jinými shluky hmoty.

Na druhou stranu, také může méně často docházet na náporové odfoukávání vodíku při kontaktu s jinou hmotou. Menší počet galaxií na periferii Laniakey spolu zkrátka méně interaguje.

Menší míra zrodu hvězd může být dobrou zprávou pro šance na rozvoj života. Více hvězd a více hmoty znamená i vyšší míru velkých hvězd, které svůj život často končí jako supernovy. A vyšší míra supenov nejspíše není pro biologický život zrovna blahodárná.

Budeme-li tak spekulovat, i dílčí půst Mléční dráhy a její umístění na okraji dění, je tak možná dílčím důvodem, proč se zrovna na Zemi vyvinul život.

Tagy: vesmír galaxie věda a poznání kupa galaxií