Mezi děsivá svědectví jaderných zbraní patří stíny lidí vytvořené před 78 lety na chodnících, zdech a schodech v Hirošimě a Nagasaki – japonských městech, na která Američané 6. a 9. srpna 1945 svrhli atomové bomby. Zachytily poslední chvíle života obyvatel, kteří byli blízko výbuchu.

Jak tyto stíny vznikly? A co se stalo s těmi, kteří je po sobě zanechali? Skutečně se vypařili?

Když se z atomové bomby svržené na Hirošimu uvolnil výbuch gama záření a extrémního tepla, lidé stínili předměty za nimi tím, že pohlcovali světlo a energii. Ostatní povrchy výbuch vybělil, takže stín byl plochou, jejíž odstín zůstal stejný jako před výbuchem, vysvětluje v magazínu IFL Science Sam Rigby, lektor ze Sheffieldské univerzity, který se specializuje na analýzu explozí a implozí.

„Patrně jste viděli lidský stín smrti otisknutý do kamenných schodů v den svržení atomové bomby. Předpokládá se, že tam seděl člověk, který čekal na otevření banky, když vybuchla nad Hirošimou bomba. Mnozí věří, že je to stín, který po sobě zanechal vypařený člověk. Není to však pravda,“ tvrdí expert.

Kdy se člověk vypaří?

Energie, která se během exploze v Hirošimě následkem jaderného štěpení uvolnila, byla ohromná, do té doby nevídaná. Neutrony narážely na jádra těžkých atomů, izotopů uranu 235. Během srážek se rozpadla jádra a uvolnilo se obrovské množství energie.

Krátkovlnné gama záření, které se po explozi šířilo v podobě radiace, procházelo oblečením i pokožkou, poškozovalo tkáně i DNA.

Stín člověka, který patrně seděl na schodech před bankou, když na Hirošimu dopadla atomová bomba. | zdroj: kredit-Matsuhige Yoshito/Public Domain/via Wikimedia Commons

Teplota v centru exploze dosáhla několika desítek milionů stupňů Celsia a v místě pod výbuchem bomby vystoupala na 5 000 stupňů. 

Těla, která vytvořila stíny, se však neproměnila kompletně v páru, upozorňuje Rigby.

Lidé obsahují velké množství kapaliny. Až 60 procent těla dospělého člověka tvoří voda. Po výbuchu se však podle Rigbyho dalo očekávat, že ze zbývajících 40 procent něco zůstane.

Rigby připomíná studii, která vyšla v magazínu Journal of Interdisciplinary Science Topics a která se zabývala tím, jaké množství disociační energie je potřebné k tomu, aby se rozbily chemické vazby v molekulách a lidské tělo se celé vypařilo. Autoři v ní v návaznosti na svůj předchozí výzkum, v němž vypočítali energii potřebnou k vypaření kostry, zjistili energii nutnou k úplnému vypaření dospělého člověka o hmotnosti 78 kilogramů.

Výzkumníci dopočítali energii nezbytnou nejen pro vodní složku těla, ale především tkáně. Z toho jim vyšla celková energie. Její hodnotu vyčíslili na 2,99×10⁶ kilojoulů. To je ekvivalent 710 kilogramů TNT. Bomba Little Boy přitom měla účinek odpovídající 16 000 kilogramů TNT.

Jenže k tomu, aby se se veškeré chemické vazby v těle rozpojily a člověk se celý vypařil, by bylo nutné dodat potřebnou energii rovnoměrně a ve velmi krátkém čase. „Úplné vypaření člověka by v praxi vyžadovalo neskutečný příkon,“ upozorňuje Sam Rigby.

Svědectví stínů

Před 78 lety zemřela téměř čtvrtina obyvatel Hirošimě okamžitě po explozi. Další čtvrtina umírala celé týdny či měsíce na následky popálenin a radiace. A podobné následky mělo bombardování v Nagasaki.

Stínů bylo v Hirošimě a Nagasaki zjevně několikrát víc, než se podařilo objevit. Některé zničily další vlny energie z bomb, jiné podlehly zubu času – spadu, erozi a vlivům počasí.

Část stínů zůstává uchována v hirošimském muzeu jako svědectví pro další generace. Podává tiché svědectví o posledních chvílích života lidí a o tom, co dokážou jaderné zbraně napáchat.