Snad ani nejde vymyslet věc obyčejnější a nudnější než zívání. Proč by se jím proboha měl někdo zabývat? Možná už proto, že zívají téměř všichni obratlovci, od ryb po člověka. Zřejmě tedy půjde o věc velmi důležitou, nebo alespoň související se samotnými základy hlavních tělních funkcí. Přesto je jeho účel pořád trochu záhadou. 

Pokud někdo tvrdí, že se nikdy nerozplýval nad roztomilým mládětem, pravděpodobně lže. Není to rozhodně ztráta času, ani projevení slabosti. Má to na nás naopak dobrý vliv. Za naší oblibou rozkošných zvířat a hlavně jejich mláďat stojí hned několik vědeckých vysvětlení.

Šance, že se ještě evropské robotické sondě Philae, která v roce 2014 přistála na kometě Čurjumov-Gerasimenko, podaří navázat spojení se Zemí, je prakticky nulová. Neozývá se od loňského léta, evropští vědci se tak s ní už rozloučili a o spojení se už nebudou pokoušet.

Jedno z učebnicových mouder praví, že všichni mnohobuněční živočichové potřebují k životu kyslík. Některým stačí zlomek jeho normální povrchové koncentrace. Další bez něj dokáží přežít dlouhou dobu. Některé odolná stádia živočichů mohou v bezkyslíkatém prostředí vyčkávat mnoho let. Drobní obyvatelé bezkyslíkatých usazenin a střevní parazité se s tímto životodárným plynem po většinu svého života vůbec nestřetnou. 

Krev není voda. O tom, že je tato životodárná tekutina kolující našimi cévami opravdu unikátní, se mohl přesvědčit každý, kdo ji někdy daroval nebo přijímal krevní transfuzi. Ze záhadné, pro život nezbytné substance se přičiněním lékařů a biologů v průběhu 20. století vyklubala viskózní směs vody, nezbytných živin a krevních buněk – červených i bílých krvinek a krevních destiček. 

Tyrannosaurus rex, dvounohý predátor z období křídy, je celebritou mezi dinosaury. Žádné jiné pravěké zvíře se nedočkalo tolika výtvarných zpracování, nezahrálo si v tolika filmech a nedosáhlo prakticky všeobecné známosti. Někoho možná dodnes děsí scény z Jurského parku, ve kterých obří dravec s tlamou plnou ostrých zubů pronásleduje hrdiny ujíždějící v džípu. Jako by mu dobrých šedesát kilometrů za hodinu nedělalo problém. Tvůrci zjevně usoudili, že tak velké zvíře přeci muselo být neobyčejně rychlé. Jak je to ale s rychlostí tyranosaurů doopravdy?