Želvušky patří mezi vůbec nejodolnější organismy na Zemi. Mikroskopičtí tvorové, kterým se přezdívá 'mechová prasátka', si připisují na konto další rekord. Dokázali přežít ve zmrazeném stavu celých 30 let. 

Známý americký astronom a popularizátor vědy Carl Sagan prohlásil, že kdyby byli lidé jedinou inteligentní formou života ve vesmíru, bylo by to plýtvání místem. Stačí se podívat na noční nebe poseté tisíci hvězd a musíme mu dát za pravdu. Úplně jinou otázkou ovšem je, kolik vesmírných civilizací můžeme nalézt v našem kosmickém okolí. 

Vědní obory se někdy potkávají na opravdu neobvyklých místech. Vezměme si třeba historickou parazitologii – výzkum toho, jakými cizopasníky trpěli naši předkové. Aby na tuto zajímavou otázku mohli odborníci najít odpověď, tak si musí zahrát na detektivy. Ve stylu Indiana Jonese cestují po muzeích a archeologických nalezištích a vyhledávají dobře zachované lidské pozůstatky. Jen jim, pravda, nejde o zlaté artefakty, ale cosi mnohem titěrnějšího – mikroskopické zbytky parazitických organismů. V tom ovšem potřebují pomoc archeologů, takže jejich bádání vyžaduje dobrou znalost biologie, lékařství i historických disciplín. Zachovaných těl je však poskrovnu, a tak se výzkumníci musí poohlédnout i jinde. Jedním z nejvydatnějších zdrojů informací se překvapivě ukázaly být lidské výměšky.

Zná to každý z nás. Jakmile se připojíme na Facebook nebo jinou sociální síť, hned nás obklopí konejšivě povědomé příspěvky našich soukmenovců. Ať už jsme příznivci levice, pravice, Sparty nebo Slavie, vždy se ocitneme mezi svými. Spokojeně si zanotujeme a z rovnováhy nás může vyvést jen nějaký "šílenec", jehož pobuřující příspěvek se nám na obrazovce musel objevit snad jen omylem. Hlavně na něj neklikat! Jakmile to zkusíme, ocitneme se na "nepřátelském území", kde nejen že jsou takové názory normální, ale lidé se v nich dokonce vzájemně utvrzují.

Zatímco v roce 1800 žily ve městech jen tři procenta populace, v současné době je to zhruba polovina. Po převedení na světovou mapu to znamená, že zhruba polovina veškeré populace na Zemi žije na pouhém jednom procentu její pevniny. 

Zprávy o nebezpečí nadměrného předepisování antibiotik se v posledních letech staly takřka folklórem. Bakterie se této třídě léků pomalu ale jistě přizpůsobují a doby, kdy jedna pilulka penicilinu dokázala vyhubit všechny mikroby v nemocnici, jsou už dávno minulostí. Fenomén tzv. mikrobiální odolnosti neboli rezistence čím dál víc zasahuje i do našich každodenních životů. Z mnoha příkladů můžeme zmínit obtížně léčitelné kmeny tuberkulózy nebo kapavky, které v posledních letech nejsou výjimkou. V krajním případě se však lékaři stále mohou spolehnout na "antibiotika poslední záchrany". I nad nimi se už ovšem začínají stahovat temná mračna…