Studie publikovaná v časopise Science nám jasně říká, jak je genetika zázračně přizpůsobivá a dokáže si poradit s jakoukoli nepříjemností... a také to, že pomoci tomu může i sám škůdce – člověk.

Gulf killifish je ryba, která je důležitou součástí potravinového řetězce pro řadu větších ryb, žijících v pobřežních stanovištích. Většina druhů takovou míru znečištění, jaká je v texaském zálivu, nepřežije. Odborníci z Kalifornské univerzity tvrdí, že v případě Gulf killifish sehrála roli obrovská a geneticky rozmanitá populace.

Byly rozděleny genomy stovek Gulf killifish, žijících v celém spektru toxicidy – v čisté vodě, v mírně znečištěné vodě a velmi znečištěné vodě. Odborníci měli za úkol najít stopy vysvětlující, proč se z citlivých ryb na znečištění, staly naopak ryby velmi odolné.

Záchrana z atlantského pobřeží

Vědci byli překvapeni, když zjistili, že Gulf killifish v texaském zálivu zachránila adaptivní DNA, která pocházela od druhu killifish z atlantského pobřeží. O tomto konkrétním druhu je známo, že má vyvinutou odolnost vůči extrémnímu znečištění vody.

Ironické na tom je, že za záchranu killifish v Houstonu mohou lidé, kteří zároveň tyto vody znečišťují. Gulf killifish z Atlantského oceánu jsou od těch v Houstonu vzdálené zhruba 1500 kilometrů. Proto se vědci domnívají, že jde o pouhou nehodu zapříčiněnou lidmi a vlastně nesmírné štěstí.

Prolínání domorodého a cizího druhu může napáchat velké ekologické škody, v tomto případě byl ale efekt přesně opačný. Podle studie proces prolínání druhů započal už v 70. letech, když se tamní vody začaly znečišťovat. Proto má texaská populace killifish tak vysokou odolnost. Tento nález ukazuje, že pokud se setkají blízké druhy živočichů, mohou spustit mechanismus evoluční záchrany.

Výhody genetické rozmanitosti

Gulf killifish dostaly od přírody velkou výhodu. Jde o velmi rozsáhlý druh s genetickou rozmanitostí, díky níž se celá populace může přizpůsobit rychlým a nečekaným změnám. Podle vědců začaly killifish v Houstonu vymírat a jejich řady řídly, ale poté se objevily killifish z pobřeží Atlantského oceánu a začalo páření mezi oběma druhy. Díky tomu se množství ryb obnovilo s rostoucí odolností vůči znečištění.

Ne každý druh má takové štěstí. I když jsou závěry studie pozitivní, vědci vysílají varovný signál. Tvrdí, že díky tomuto objevu víme, co je potřeba udělat pro živočichy, kteří již patří mezi ohrožené druhy a nemají přístup k potřebným genetickým zdrojům.

Lidé radikálně mění životní prostředí, pro živočichy je kvůli tomu těžší žít ve svých přirozených lokalitách. Pokud nebudeme ničit naši planetu, otevřou se brány genetické rozmanitosti všem zvířecím obyvatelům Země. Právě tohle by mohlo zapříčinit další záchrany různých druhů a budoucnost by se začala velmi rychle měnit k lepšímu. Genetika je totiž zázračná, stejně tak jako schopnost přírody zregenerovat se.

Studie byla publikována v časopise Science.