Důvodem citlivosti korálů na teplotu a složení moří je jejich samotná povaha - korálové polypy žijí v symbióze s mořskými řasami, které jim zajišťují majoritu obživy a dodávají jim i charakteristické pestré barvy. Relativně menší změna teploty nebo složení vody však u korálového polypu vyvolává silnou stresovou reakci, během níž z obav před ohrožením vypudí svého nájemníka ve formě řas. Přichází tak jak o většinu živin, tak i barvu - odtud pak pochází termín "bělení korálů".

Pro polyp to není pouze hysterická reakce, existují i odborné názory, podle nichž bělení korálů zvyšuje šance na přežití ve zvýšené teplotě (minimálně u částí korálů), pokud tedy "nezemře hlady". Pro okolní ekosystém v podobě ryb a dalších živočichů jsou však důsledky fatálnější - vlivem rozpadu potravinových řetězců může devastace korálových útesů připravit moře o velkou část rybí populace. To se pak projeví i na lidské civilizaci.

Závod s časem

Na druhou stranu, zvýšení teploty moří samozřejmě není v planetární historii nic nového. Koráli se podobným změnám skrze přirozený výběr vždy nakonec přizpůsobili. Pře se v klimatologii nevede o tom, zdali je aktuální série klimatických změn "první v historii", problémem je potenciální urychlení tempa skrze lidskou činnost. Ať však už za rychlejší oteplování člověk může či nikoliv, je pro přežití korálů v zásadě jedno. Výsledek totiž zůstává stejný - korály se nynějšímu oteplování ve značné míře nestíhají přizpůsobit.

Přesto není vše ztraceno - jak dlouho totiž korálům přizpůsobování trvá, vlastně přesně nevíme, a pozorujeme jenom bělení samotné. Tým Steva L. Colese z Havajského institutu mořského biologie a Havajské univerzity v loňském roce provedl studium korálových útesů Moku o Lo‘e v zátoce Kaneohe.

Díky tomu, že stejný útes byl podobně zkoumán již v roce 1970, oceánologové mohli vedle sebe srovnat výsledky pozorování v časovém odstupu. Vyplývá z nich, že koráli jsou možná schopni poměrně rychlé adaptace, která by minimálně části z nich mohla zajistit přežití.

Adaptace kontra editace

Tým monitoroval celkem 480 kolonií korálů po dobu 31 dnů. Odebral rovněž vzorky, které poté umístil do různých pokusných nádrží - některé z nich byly umístěny ve stínu, jiné na přímém slunečním světle. Podmínky v moři se lišily již na první pohled - oproti roku 1970 byla průměrná teplota vody o 2,2 °C vyšší. Tato teplota však růst korálů nesnižovala. Dokonce i když vědci v pokusných nádržích teplotu zvýšili o další 2,8 °C, koráli stále přežívali.

Kritici nyní možná namítnou, že to může být argument ke kritizování majoritního názoru klimatologie - vtip je ale v tom, že podobný pokus s "ohříváním" korálů provedl starší tým i v roce 1970, a výsledky byly tehdy podstatně méně povzbudivé. Většina korálů na zvýšení teplot před 48 lety reagovala rapidním bělením, jenom jeden druh toleroval vyšší teploty a i jeho míra přežití činila pouze 40 procent.

zdroj: YouTube.com

Stejný druh však nyní v nových podmínkách přežívá v 90 procentech. Rozdíl mezi oběma pokusy samozřejmě nemusí pramenit jenom z teploty (zátoka Kaneohe byla v 70. letech daleko více znečištěná než dnes), ultimátní závěr studie je však jasný - koráli se minimálně ve zkoumaném vzorku na Havaji vyšším teplotám zřejmě postupně přizpůsobují. Neznamená to, že stejnou reakci musejí mít všude po světě (vody se mohou lišit), ani že se takto přizpůsobují všichni koráli (je známo přes 6000 druhů), dává to však jistou naději do budoucnosti.

Již v minulosti se objevila idea dopomoct korálům k vyšší rezistenci. Shodou okolností podobnou iniciativu vede rovněž na Havaji Gatesova korálová laboratoř, která v červenci v také v zátoce Kaneohe vytipovala korály, které vyšší teploty zvládají lépe než jiné - nebylo k tomu třeba o moc víc než odlišit korály, které již prošly bělením, od těch, které jsou odolnější.

Ideou je nyní křížením vytvořit jakýsi superodolný druh, který by mohl kolonizovat oblasti, jež již prošly masivnějším úbytkem aktivních korálů.

Jiným řešením by mohla být přímo lidská pomoc v umělé adaptaci korálů - pomocí genetické editace. Letos na jaře tým vědců ze Stanfordské univerzity pod vedením Phillipa A. Clevese provedl s využitím editoru CRISPR první testy toho, jak by genová editace korálů s cílem dodat jim odolnosti vůči vyšším teplotám mohla probíhat.

Jedná se jenom o pilotní studii, která je na míle vzdálená výsledkům, jenž by bylo možné prakticky aplikovat. Je rovněž samozřejmé, že genetická editace korálů by v případě reálného nasazení byla značně kontroverzním nástrojem.

Možná již brzy však přijde doba, kdy si luxus v podobě kritiky podobného "vylepšení" korálů pro nový věk nebudeme moct dovolit - alespoň pokud budou teploty moří dále stoupat, a my budeme chtít zachovat zbylé biomy funkční.

Studie havajských korálů byla publikována v časopise PeerJ Tuesday.