Na první pohled se může Země zdát jako docela příjemné místo k životu. Při pohledu z dlouhého časového hlediska se ale nacházíme na střelnici. Naši planetu každou chvíli zasáhne větší či menší vesmírné těleso. Události jako dopad tunguzského meteoritu, které sice nemají celoplanetární následky, ale i tak mohou z povrchu zemského vymazat větší město, nastávají zhruba jednou za sto let. Dopady daleko nebezpečnějších těles, které mohou vést k dalekosáhlým změnám klimatu a hromadným vymíráním, jsou daleko vzácnější.  

O tom, že první obyvatelé Nového světa přišli z východní Asie, dnes mezi vědci nepochybuje prakticky nikdo. Vůbec ale není jasné, kdy tito lidé do Ameriky dorazili, jakou cestou se vydali a jak přesně jejich putování probíhalo. Objevy posledních let navíc do celého problému vnesly víc otázek než odpovědí. Zdá se čím dál pravděpodobnější, že k osídlení Ameriky došlo hluboko v poslední době ledové a že se první cestovatelé drželi mořského pobřeží.

Leckdo s nimi nevydrží v jedné místnosti, ale to nic nemění na faktu, že pavouci se svými bezmála 50 tisíci druhy tvoří jednu z nejúspěšnějších skupin pozemských organismů. Není se čemu divit. Z biologického hlediska totiž představují jeden z vrcholů evoluce a svá přizpůsobení dotáhli k dokonalosti. 

Yetti, chemo, mheti, nebo bharmando – to jsou jen některé z přezdívek, kterými himálajské národy nazývají mýtické dvounohé tvory údajně obývající nejodlehlejší místa velehor. Až docela nedávno se vědci pustili do vážného průzkumu údajných pozůstatků mýtického tvora. A výsledky, které získali, přinesly nejedno překvapení.

Moderní savci se v průběhu své dlouhé evoluce dokázali přizpůsobit nejrůznějším ekologickým strategiím, jak dokazuje neuvěřitelná pestrost jejich zástupců od drobných rejsků až po obří velryby. Ani tak ale nemohou zcela zapřít svou evoluční minulost. Nápadné množství savčích vlastností naznačuje, že jejich předkové museli být nočními tvory.

Zima v našich podmínkách představuje pro organismy velkou výzvu. Ať už se jedná o nejmenší příslušníky hmyzu nebo velké savce, všichni se musí na nízké teploty, sněhovou nadílku a zhoršenou dostupnost potravy náležitě připravit. Možná tu nejpodivnější strategii na přežití zimy má ale podle nových poznatků rejsek obecný. Na zimu si totiž příslušníci tohoto druhu "v zájmu šetřivosti" výrazně zmenšují mozek a další orgány.