Vědec a popularizátor Carl Sagan byl zřejmě prvním, kdo vynesl na světlo světa ideu teraformace Marsu. Skoro půl století po jeho nápadu však Mars není o nic blíže Zemi, než byl v roce 1971, kdy Sagan publikoval svou studii řešící možnosti zahuštění marťanské atmosféry. Ačkoliv je Mars stále častějším předmětem debat kolem robotického průzkumu i pilotovaných misí - a Elon Musk proslavil ideu vybudování permanentní základny - přeměna celého Marsu na svět podobný Zemi se zdá být tím náročnější, čím více o ní uvažujeme.

Svět si bude v noci ze soboty na neděli připomínat padesáté výročí historického prvního pilotovaného přistání na Měsíci. Konspirační teoretikové zmíní, proč posádka na Měsíc nikdy neletěla, a přesto tu objevila mimozemšťany, nadšenci do kosmonautiky zase uroní slzu nad skutečností, že poslední lidská mise k Měsíci přistála v roce 1972. Apollo 11 působí - i přes přísliby budoucích let kosmonautiky - jako vzpomínka na zašlou slávu a prestiž letů do vesmíru. Skutečnost však nemůže být odlišnější.

Nikdo na světě nemládne - a neplatí to bohužel jenom pro živé bytosti, ale i pro infrastrukturu. Její občasný kolaps sebou totiž dovede předčasně vzít i náhodné kolemj(e)doucí, jako se stalo v případě loňského pádu mostu v italském Janově. Ani české mosty na tom nejsou zrovna zářně. Problém je, že revize a údržba staveb stojí mnohdy značné sumy. A paradoxně, čím úspěšnější je kontrola staveb v předcházení tragédií, tím menší pozornost se kontrole staveb v průběhu času věnuje. Nový výzkum z dílny italských institucí, univerzity v Bath a NASA však slibuje, že by statikům mohly pomoct strojové algoritmy spolu se satelity.

Ačkoliv je dnes celá civilizace závislá na počítačích, není žádným tajemstvím, že lidská interakce se stroji je značně omezená. Počítače možná mezi sebou komunikují extrémními rychlostmi - my však s nimi komunikujeme poměrně omezenou paletou rozhraní, mezi něž typicky patří klávesnice a myš. Pokud bychom však byli s to dorozumívat se se stroji rychleji - třeba rychlostí myšlenky v naší hlavě - leccos by se mohlo změnit. 

I přes všechen pokrok na poli lékařství patří srdeční choroby stále mezi nejčastější zabijáky. Částečně je to způsobeno i naší nedokonalou schopností rekonstrukce a regenerace poškození srdeční tkáně. Různé výzkumy k této šlamastice přistupují různými metodami - někdo vše řeší pěstováním umělých orgánů, jiný vývojem mechanických komponentů, nyní se objevila další práce, která pro změnu sází na kmenové buňky. Ty se totiž jejím autorům pod vedením Adama Perrimana z Harvardu poprvé podařilo doručit cíleně do srdečního svalu. 

Pravidelný stres patří k životu v moderní civilizaci jako slunce a měsíc. Mnozí lidí se s tím naučili žít, nikoliv nadarmo však v důsledku přemíry stresu stoupá i spotřeba antidepresiv, alkoholu či jiných drog. Vysokou daň, jakou člověk platí za stres, jsme však doposud zřejmě stále přesně nevyčíslili. Nová studie naznačuje, že stres negativně ovlivňuje i střevní mikrobiotu - a ta zase naopak negativně ovlivňuje imunitní systém. Situace může zřejmě vést až k autoimunitnímu onemocnění.