Kambrická exploze je všeobecně vnímána jako období, které stojí na počátku planetárního biomu, jak jej dnes známe. Co však pomohlo spustit nárůst komplexního života před víc než půlmiliardou let? Podle nové studie za to mohla paradoxně sopečná činnost. Ačkoliv je aktuální práce především simulací vlivu vulkanismu na klima, její výsledky sedí do jiných známých důkazů z dané éry.   

Ačkoliv první "skutečné" civilizace přišly zhruba před šesti tisíc lety, o celé tři a půl milénia dříve se uprostřed dnešního Turecka rozkládal jejich zdatný předchůdce. Těžko dnes soudit, co přimělo první zemědělce v Anatolii před 9000 lety založit osadu dnes zvanou Çatal Höyük. Snad to byla obrana jejich sídla před nájezdy. Snad i snaha o jistou silnější pospolitost. Na každý pád lze Çatal Höyük považovat za jedno z prvních, ne-li přímo první (dnes známé) "protoměsto". Nová studie naznačuje, jak se tu místním žilo - a proč Catal Höyük předznamenal problémy měst tisíce let po něm. 

Cosi extrémně silného ve vzdálené galaxii před 3,6 miliardy let vyprodukovalo radiový signál, který vloni dorazil na Zemi. Radioastronomové jej zaznamenali jako rychlý radiový záblesk jménem FRB 180924. Zdali se jednalo o hvězdnou kolizi či jiný jev, zatím netušíme. S novým objevem Keitha Bannistera z australské akademie věd CSIRO se však zvyšuje šance, že to zjistíme. Bannisterův tým byl totiž s to vystopovat místo původu s využitím optických teleskopů s dechberoucí přesností.

Seznam světů podobajících se Zemi je bohatší o dva další kandidáty. Objevil je tým astrofyzika Mathiase Zechmeistera z univerzity v Göttingenu a nacházejí se jenom 12,5 světelného roku od Země kolem malé Teegardenovy hvězdy. Jde tak o další z rostoucího počtu jiných soustav, které připomínají tu naši, sluneční. Měření navíc proběhlo metodou, která slibuje nové zajímavé detekce doposud neznámých světů.

Péče o duševní hygienu měla v minulosti mnohdy pramalou pověst, čím více však lidstvo pracuje a hekticky žije ve městech, tím více se mentální zdraví dostává do popředí. Polovina obyvatel světa dnes žije v rozsáhlých urbanizovaných aglomeracích. Do roku 2050 to nejspíše budou již dvě třetiny. Drtivou většinu historie však lidé takto pohromadě nebyli - a naše přirozená touha po přírodě tak dílem zvyšuje i depresi obyvatel měst. Kolik času by však bylo třeba mimo běžný vzhled velkoměsta strávit?

Být finančně tak zajištěný, aby jeden mohl zahodit práci za hlavu, po tom nejspíše touží valná většina pracujících. Dlouhé a úmorné pracovní šichty zdraví tělesnému ani mentálnímu samozřejmě neprospívají, nicméně ani opačný extrém - tedy naprostá absence práce - však není ve skutečnosti zdravá. Kde však najít onu ideální rovnováhu? Nová studie z Cambridge se zeptala právě na to a dává jako odpověď konkrétní čísla.