Rozhodně platí, že saturnské prstence jsou nejbohatší široko daleko. Šestá planeta možná o majoritu prstenců v dohledné době přijde, zatím si však kolem ní můžeme užívat pohled na tisíce jednotlivých prstenů částeček. Jupiter má oproti tomu jenom čtyři prsteny. Neptun potom pět. Oba světy disponují prsteny tak nenápadnými, že je musely identifikovat až kosmické sondy, které kolem planet prolétly.

Nenápadný Uran má tedy už co do počtu nečekané číslo. Planetu obíhá celých 13 prstenců - ty navíc podle nejnovější práce týmu astronoma Leigha Fletchera z University of Leicester nepřipomínají žádné prsteny u jiných známých světů. "Byli jsme ohromeni, když jsme viděli, že na nás prsteny vyskočily tak jasně," pochlubil se Fletcher poté, co jeho tým pozoroval Uran v infračerveném spektru.

Prstence planety jsou totiž na snímcích nápadně viditelné až ze Země. Na vědce vyskočily při pozorování teplotního složení Uranu a jejího okolí. Teplota prstenců se při -195 °C pohybuje těsně nad bodem varu dusíku. To je však jenom první z vícero zvláštností.

Již delší dobu se také tuší, že prstence Uranu nedisponují nejmenšími částečkami, které jsou k nalezení u Saturnu, Jupiteru nebo Neptunu. Prachové částice zkrátka jakoby v prstencích Uranu chyběly. Důvody této skutečnosti nejsou známé.

zdroj: Fletcher et al.

Jediná návštěva

Je samozřejmě možné, že prach zkrátka nevidíme - opakované pokusy nejmenší částice detekovat to však již skoro vylučují. Je také možné, že u Uranu existuje nějaký jev, který prachové částice eliminuje - alternativně je rovněž možné, že prachové částice chybějí, protože zdejší prsteny vznikly z nějakého specifického zdroje. U Jupiteru i Saturnu jsou například prsteny mírně "doplňovány" z materiálu zdejších měsíců. V případě měsíců Uranu by však zdejší systém mohl být podstatně klidnější.

V neposlední řadě mají prstence Uranu také nápadně nízkou svítivost. Zdá se, že jejich materiál je oproti prstencům u jiných známých planet nejspíše velmi temný - přibližně by mohl odpovídat tmavosti uhlí. To zde však nečekejte - byť by prstence měly být složeny částečně z organických sloučenin, jejich hlavní materiál je nejspíše vodní led.

To nahrává hypotéze, že prstence Uranu pocházejí z jediného zdroje. Již delší čas se předpokládá, že by prstence mohly vzniknout poměrně nedávno, možná teprve před 600 miliony lety. Pravděpodobně se tak stalo v důsledku kolize několika měsíců. Homogennost materiálu by pak nahrávala i možnosti, že pocházejí pouze od jediného měsíce, jehož orbita degradovala do nitra Uranu, a měsíc se při svém sestupu rozpadl na drobné úlomky.

Výrazně víc by k poznání prstenců Uranu samozřejmě napomohla meziplanetární sonda - Uran se však ve své dlouhé historii dočkal pouze jediné návštěvy. Stalo se tak v roce 1986, kdy kolem Uranu prolétl Voyager 2. NASA pár let nazpět zvažovala vyslat k Uranu k sondu Cassini, která obíhala Saturn, nakonec se však rozhodla pro prodloužení její zdejší mise.

Ještě dlouho tak nejspíše Uran i jeho prstence budeme muset prozkoumat právě astronomickými studiemi, jako je nyní ta z Leicesteru. Snad v této snaze výrazněji napomůže dokončení Webbova teleskopu, který by na Uran a jeho okolí mohl vrhnout více světla.

Studie bude publikována v časopise The Astrophysical Journal, prozatím ji otisk arXiv.