Články autora: Miroslav Krajča

Placebo efekt je v medicíně dobře zdokumentovaný: pacient dostane cukrovou pilulku, ale myslí si, že dostal lék — a jeho bolest se zmírní. Mozek věří, tělo reaguje. Většina lidí ale předpokládá, že jde o mechanismus omezený na farmakologické kontexty, na nemocnice a klinické studie. Výzkum posledních dvou desetiletí ukazuje, že realita je jiná. Placebo efekt zasahuje do oblastí, o nichž se vám ani nezdá — do kvality vašeho výkonu po probuzení, do zdravotního benefitu ze cvičení, do toho, jak vaše tělo zpracovává stres. A jako pákou k němu může posloužit pouhá informace, i tehdy, když je falešná.

Artróza kolena je nejrozšířenějším kloubním onemocněním na světě a postihuje přibližně 365 milionů lidí. Standardní trajektorie je dobře známá: bolest, rentgen, injekce, fyzioterapie, čekání, výměna kloubu. Ale věda za poslední dekádu obraz artrózy zásadně přepsala — a pokud jste artrózu dostali do hlavy jako nevyhnutelné opotřebení, které vám lékař ukáže na snímku, přečtěte si toto.

Kortizol je stresový hormon produkovaný nadledvinkami v reakci na zátěž, a to jak fyzickou, tak psychologickou. V akutní situaci je nezbytný — mobilizuje energii, zaostřuje pozornost, potlačuje zánět. Problém nastává, když jeho hladiny chronicky neklesají. Trvalá elevace kortizolu je spojena s poruchami spánku, přírůstkem hmotnosti kolem pasu, supresí imunity, zhoršením paměti a zvýšeným kardiovaskulárním rizikem. Dobrou zprávou je, že způsoby, jak ho snižovat, jsou přesně zdokumentovány. Špatnou zprávou je, že většina z nich vyžaduje opakování — ne jednorázovou akci.

Kraken je v norské mytologii obrovská mořská příšera s chapadly, schopná strhnout lodi i s posádkou do hlubin. Vědci tuto bytost vždy považovali za čistou fikci — dokud se v sedimentárních horninách japonského Hokkaida a kanadského Vancouverského ostrova nezačaly objevovat čelisti tvorů, kterým by toto označení nezpůsobilo újmu na důstojnosti. Studie publikovaná v dubnu 2026 v časopise Science popisuje dva druhy vyhynulých chobotnic z konce křídového období, z nichž větší mohl dosahovat délky až 19 metrů a patřit k největším bezobratlým živočichům, jací kdy existovali.

Fabian Wadsworth se celou kariéru zabývá sopečnými erupcemi. Přesněji: fyzikálními procesy, při nichž tekutiny a plyny prostupují porézními materiály — magmatem, sopečným popelem, sedimentárními horninami. Jednoho dne si uvědomil, že přesně tentýž fyzikální problém řeší každý, kdo připravuje espresso. Vroucí voda pod tlakem proniká sítí pórů a kanálů mezi namletými kávovými zrny — a čas, rychlost a rovnoměrnost tohoto průtoku rozhodují o tom, zda šálek bude hořký, nevýrazný, nebo přesně takový, jaký má být. V dubnu 2026 publikoval Wadsworth s kolegy rovnici, která tento proces kvantifikuje — a ukázal, že vychází ze stejné matematiky jako tok plynu skrze chladnoucí lávu.

Otázka, proč neandertálci zmizeli, zatímco Homo sapiens přežil, patří k nejdiskutovanějším v paleoantropologii. Nabízela se celá řada odpovědí: větší mozek, pokročilejší nástroje, jazyk, klimatické změny nebo přímá konkurence s moderními lidmi. Nová studie Université de Montréal publikovaná v únoru 2026 přidává klíčový díl do mozaiky — a ten díl je překvapivě moderní. Rozhodla síla sociálních sítí. Homo sapiens byl propojen lépe. A právě to, v době klimatické nestability a demografického tlaku, stačilo.