Poznatky ze světa zvířat mohou sloužit pro konstrukci technických zařízení. Ukazuje to třeba nová technologie ze Severní Karolíny.

Chobotnice umí řešit složité hádanky a využívat různé přírodní předměty na oceánském dně, jež dovedou podrobně prohledávat a přitom okamžitě reagovat na veškeré podněty. Jejich osobitost nespočívá jen v inteligenci, ale také v jejich chapadlech, která dokážou ovládat bez použití mozku. 

Tryskový pohon, osm chapadel, perfektní maskování a vynikající inteligence. Kam se hrabe Predátor. Pokud bychom na Zemi hledali předobraz mimozemských dobyvatelů, krakatice, sépie a chobotnice nic nepřekoná. V posledních letech se navíc množí důkazy, že chobotnice a jim příbuzní, dvoužábří, hlavonožci v nevídané míře zasahují do přepisu svých genů. Podle nového výzkumu dokonce bývají tyto zásahy vyvážené menší proměnlivostí na úrovni DNA. To nedokazuje nic menšího, než že si dvoužábří rozvinuli speciální způsob přizpůsobování změnám prostředí.

Od vydání Verneových Dvaceti tisíc mil pod mořem už uběhlo pěkných pár let, mořské hlubiny ale pořád zůstávají nejméně prozkoumaným místem na Zemi. To platí i pro jejich obyvatele. O biologii řady z nich nevíme ani co by se za nehet vešlo a každá výprava pod mořskou hladinu slibuje nové významné objevy. Nejnověji se vědcům podařilo zdokumentovat, jaká také může být strava hlubokomořských chobotnic. Jen tak mimochodem navíc projasnili strukturu potravních vztahů v hlubokém oceánu.

Vampýrovka hlubinná jako by z oka vypadla nějakému hororovému monstru. Krvavě rudá až sametově černá barva těla? Trny obdařená chapadla? Obrovské blankytné oči a světélkování ve tmě?

Představte si, že se za pár let vydáte jako obvykle do práce. Stačí přejít silnici. Přesně uprostřed se ale ozve skřípot brzd. Následuje náraz a tma. Když znovu otevřete oči, oslní Vás ostré světlo operačního sálu.