Vědci zjistili, že Země se z posledního hromadného vymírání dostala překvapivě rychle.

Jeden z největších dinosaurů, jaký kdy kráčel po Zemi, Tyrannosaurus rex, si nejspíše zahříval tělo pomocí dutin v horní části lebky. Dospěl k tomu nový americký výzkum.

Pro většinu dinosaurů platí, že jejich domnělá podoba vzniká z rekonstrukce části těl několika jedinců. Podobu tří čtvrtin dinosaurů známe jenom z ostatků pěti a méně kusů - a platilo to i pro druh Auroraceratops rugosus, který byl objevem v roce 2005 v poušti Gobi. Jeho podobu paleontologové odhadli na základě jediné objevené lebky. To však již neplatí - nové nálezy totiž mění, co jsme si o tomto druhu mohli jenom domýšlet. Například nově víme, že nehodil po čtyřech, ale po dvou.

Více než tři dekády trvalo, než vědecká komunita plně docenila nález dinosauřích kostí, ke kterému došlo v polovině 80. let v zapadlém australském městečku. Dílem za to mohla přirozená latence vědeckého světa – dílem se však rovněž ukázalo, že teprve moderní technologie může vzorky skutečně náležitě prozkoumat. Buď jak buď, uvnitř starého nálezu nyní vědci objevili doposud nepopsaný druh dinosaura.

Je jenom málo tak vděčných vědeckých témat, jako je vymírání na konci křídy alias "zánik dinosaurů". Událost způsobená nejspíše dopadem asteroidu na přelomu období K-Pg (křída-paleogén) je sice vzdálená zhruba 66 milionů let, pro své pohřbení celé jedné evoluční větve však jitří lidskou představivost dodnes. O to víc, že se v poslední době objevily teorie, že prehistorickým tvorům výrazně uškodily i tehdejší klimatické změny. Nová studie s tím však nesouhlasí.

Zabalit slepici do hlíny, upéct a potom krustu i s pery sloupnout. Kdo by řekl, že podobným způsobem kdysi vznikly i jedny z nejvýznamnějších ptačích zkamenělin. Pravda, roli obyčejné hlíny zastala pryskyřice, z níž se po odpaření těkavých terpenů a dalších chemických přeměnách stal jantar. Jinak ale události nabraly stejný spád, jako když si kdysi lidé chtěli připravit drůbež. Díky tomu v barmském jantaru z jihovýchodní Asie nacházíme mimořádně zachovaná pera ptáků, kteří se zdejšími lesy proháněli v období křídy. Jak potom ukazuje nejnovější výzkum, před 99 miliony let nabýval ptačí pokryv těla nevídaných podob a mohl zahrnovat dokonce i nápadná, ale lehce vytrhnutelná pera s rolí důmyslné návnady.